z deníku schizofrenika 10

4.8.

Dneska jsem se probudila do krásného dne. Sluníčko mě vzbudilo pošimráním na víčka. Mám radost. Ruce nenesou žádnou stopu po noční vycházce. Prý jsem v noci zase chodila. Pořád mi nedochází, ale možná je to těmi léky. Že by antidepresiva začly konečně fungovat? Chtěla bych se o svou radost s někým podělit. Máma povídala, že si bude muset zvyknout, že se cítim dobře. Mam nalakovaný nehty na tyrkysovo :). Ve své váhavosti jsem tak blízko nepoznanému. Šťastná, že se mi to nezdá. První vlaštovka sice jaro nedělá, ale za ní letí celé hejno dalších. Tak jen doufám, že nezabloudí a přiletí co nejdřív

Obrazy si povídají mezi sebou a nekritizují mě. Mé myšlenky už nejsou tak hlasité. Slyšeli jste někdy vlastní myšlenky?

Trochu si smutním, ale jen maličko. Škoda, že už nemáme Sunnyho. Docela jsem si zvykla na jeho drzý pohledy a rebelské oči, jít co nejdřív provést ňákou lumpárnu.