čajové tvoření, aneb kdo nechce, nemusí to číst :P

ideální místo na tvoření v těchhle vedrech je čajovna a milá společnost...

vítr

 

v závratích neslučitelnosti

probouzím se větrem ostudenělá

zatím co jemu se líbí

hrát si s klasy

prosím ho, učeš mi vlasy

 

ten pozdně letní mám nejradši

jak si tak skotačí kolem

tebe, mě, nás

až uši zaléhají

 

nastavuju ruku a on

stočil se mi do klubíčka na dlaň

skoro jako by říkal

ochraň mě

 

 

 

 

miniatura

 

víš, neumím hádat

a v počtech jsem slabá

učím se padat, pády nebolí

(dopady ano)

a za to málo

- obrovské ponaučení

otevřelo mi oči

s jinovatkou na srdci

dávám sebe do obrazů

skutečnost mě

syrová a ryzí

 

 

 

 

skleněnka

 

ve vzpřímené nelidskosti

promlouvám k sobě

vím, že mě slyšíš

a děláš, že nejsi

 

mé dítko malé

mám pro tebe skleněnku

 

podívej, jak se třpytí

tvou radostí

 

také jsem na ní ráda koukala

proti slunci

 

jsou věci, které se

s časem nemění

 

 

 

 

přivolávání zimy

 

v nevšednosti zadních vrátek

natřela jsem je na bílo

aby byly vidět otisky

motýlích nožek

nastavovala jsem dlaň

a marně čekala na motýly

mávala rukama

ve snaze přivolat ptáky

a očima prosila hodiny

o zimní čas

 

snad už brzo

 

 

 

 

do moře

 

řekni, slyšíš rybí zpěv

když mušle rodí perly

věčnosti

z radosti ze slané vody

a ve zpěněném přílivu

se slunce pozvolna ztrácí

a na hladině zbyde jeho závoj

 

řekni, slyšíš rybí zpěv

když tonoucí nechce

zachránit

voda umlčí ústa

ta prostořeká

 

vcházím do moře

aby mne vyvrhlo

 

 

 

 

 

---