Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+14 neviditelných
U pokřivené trnky
datum / id12.08.2015 / 458383Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno548x
počet tipů7
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
U pokřivené trnky

U pokřivené trnky

Zákoutí u pokřivené trnky, tady lidé čekávají na autobus z Barrandova, tudy vede úniková linie ze skalního hnízda. Do obzoru se zakusují zuby mrakodrapů jižního místa a trhají kořist kapitalismu v nekonečné směně. Do noci pak bude to místo zářit svou atomovou píseň o věčném růstu. To už ale lidé navrácení skalním dutinám svých paneláků do rytmů srdcí opíjet se budou trnkami. Přeživší.


Cesta obzorem

Obzor vzal nach, táhne se jak řeka, řeka letního večera. Zanedlouho podle ní půjdou už jen milenci a lidé zlopověstní. Jen ti, co vydávají svůj život, a tím jej doufají získat. Ti půjdou nocí.


Ticho

Cézanovské zátiší s jablky vzala tma, noc se nerozpakuje hlásit mezičas. V ložnicích ještě stihnout škrtnout sirkou a pálit svíce, v touze uchovat něco z barev vyjde z toho zas jen ruměnec ve tvářích. S kuráží půlnočních bůžků nerozpakují se lidé halasit slávu. Z nitra docela obyčejných zátiší.


Stopy vášně
 
Na obláčcích potu stoupá kolem oken zpráva o cizí vášni. V šestém patře načichne vůní muškátů a už nebude stejná. A o kus dál ji vdechne spolu s kouřem své cigarety muž skrytý v stínu. Hned zas vypustí zbytek té sídlištní romance zpátky do tmy. Kdosi nad ním pak před tou stopou cizí vášně zlostně přibouchne okno. 


Usínat do Pompejí

Autostrády šumí do noci posledními auty, omývají břehy města v odlivu; ráno se zase přivalí ta hrozivá tsunami. Hvězdy nevyšly, smog je přikryl, pravděpodobně už navždy. Ale ještě se o nich zpívá, nejvíce v nočních proudech rádií. Podobně jako hvězdy mizí za clonou civilizačního odpadu mnoho nadějí civilizace. Skoro každá píseň nějakou připomíná. Usínáme do nových Pompejí.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

10.09.2015 11:59:33Lakrov
redaktor prózy

První odstaveček (...U pokřivené trnky...) je pro mě trochu neproniknutelný. Podobný pocit mám častečně i z odstavečku posledního (...Usínat do Pompejí...) ale ty ostatní, ty mezi, vytvářejí krásné obrazy. Líbí se mi slovo ...zlopověstní... Tip.

 

23.08.2015 18:29:06patricia w.

dýchá to na mě, je to živé, pěkné :)

13.08.2015 14:01:05florian

Jak symbolické, žes zařadil na poslední místo právě ono usínání...

12.08.2015 21:25:39Kočkodan
nevím.neznám:

Objevilas botu, vážně,
ano, myslím Stopy vášně. 
12.08.2015 21:08:51nevím,neznám

Kočkodane, tys asi myslel tu předposlední, že jo?

:)

12.08.2015 20:32:07Kočkodan
Nejvíc mi šla pod nos ta poslední, i když cigaretový kouř nesnáším.
12.08.2015 20:30:58nevím,neznám

cesta obzorem:

nejvíc


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.