Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

On-line

+1 neviditelných
23.8.2015
datum / id23.08.2015 / 458756Vytisknout |
autorjednooká panenka
kategorieMIMO
zobrazeno430x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

dneska bylo tak krásně, zavítala jsem opět do mé oblíbené čajovny a tvořila jsem :o)....

23.8.2015

povzdechnutí

 

nač tě říkat, kdo jsem

ztělesněná v diakritiku

z těchto slov, vykřičník

 

a pro ten pocit úlevy

svěřuji se papíru

 

osude, čekám na další

          příležitost

tvrdé pády mne zocelily

          někdy podlehnu

a padnu, ach má schizofrenie

 

lepíš se mi na paty jako sníh

a já stejně vím, že nejlíp se jde

                          bosá

 

 

 

život je boj

 

sleduju linku modré barvy

na své sukni

chvíli se třepí v květy

pak na hlavní cestě, ač by neměla,

dává přednost oranžové

 

lemováno v secesním stylu

lekám se motýlů

chtěla bych být modrým bodem

ve tvých očích

tvou radostí

když říkáš, život je boj

 

 

 

co na srdci...

 

chtěla jsem vám říct

(se svou nevšední náladou)

nezapadám do průměru

(a skoro nikdo o mně neví)

 

pro tu všednost slov

(dělám lidem radost)

 

pro to pozdravení

(obyčejné, ale ze srdce)

 

jen jsem vám chtěla říct

nechytejte motýly

 

 

 

prázdný papír

 

víš, půjdu už spát

(snad se nebudeš zlobit)

nebe se schovává za roh

ještě pár kroků

 

(mám ráda své jistoty)

tak, hej, kapitánko

kurs, směr můj svět

 

semele mě na kousíčky

tvá neodkladnost problému

a zase se nemůžu hýbat

jsem němá

 

snad jen prázdný papír pochopí

ve středu malá kytička

 

 

 

Dorian

 

sčítám všechen čas

     pomlk

a slova věnuju

Dorianovi, znám jen jednoho

 

ta písnička roztržená v půli

čeká na vysvětlení

 

Dorian

 

nalakovala jsem si nehty

na sluníčkovou

chtěla jsem ti udělat radost

 

až vyjdeš ven z CD přehrávače

nezapomeň sluneční brýle

 

 

 

boty

 

schovávám se do

příliš těsné krabice

její objem neodpovídá obsahu

 

prázdno

mé nohy

 

a tak si povídám pro sebe

zaměstnána krabicí tak malou

 

boty už jsou dávno ošlapané

a mé prsty tancují na klávesnici

 

čekám na podzim

abych boty uložila zpět

 

jsou totiž mé nejoblíbenější

 

 

 

cesta ostudy

 

o, můj bože, tak to vidíš

stvořila jsem jeho oči

pastelem na velikou čtvrtku

 

a teď odcházím

za rohem tě potkám

a ty mě zase odkopneš

 

stále tě věřím, já hlupačka

 

tak co hledáš

jdu s tebou, pryč od tebe

 

říct ti poslední sbohem

budou mi doprovázet

(tvé kroky)

cesta ostudy

dokud za mnou nezapadne

zámek mého bytu

 

 

 

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

24.08.2015 16:43:36jednooká panenka

děkuju vám všem za čtení :)

24.08.2015 14:40:55Petr.II

jo, ... *

23.08.2015 23:06:17Evženie Brambůrková

Jsou moc pěkné.   /T

23.08.2015 21:31:304U

líbí *

23.08.2015 18:08:59Kočkodan
Jako čtenář jsem tě dosud neodkopnul. 

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.