Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Motýl
datum / id27.08.2015 / 458901Vytisknout |
autorpatricia w.
kategoriePohádky
témaFilosofické
upřesnění kategoriePro dospělé
sbírkaPovídky,
zobrazeno398x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Co z toho plyne? :)

Motýl

Žil, byl jednou jeden motýl. Nezáleží na tom, jak se jmenoval, ale jaký byl. A byl přelétavý. Hodně přelétavý. To by možná ani tak nevadilo. Horší bylo, že měl utkvělou představu, že musí nasát pel z každé květinky, která rostla kolem i kousek dál. A že musí dokonce snad i každou rovnou opylovat. Snad si to pletl se čmelákem, kdoví.

Prostě, létal a nasával, každou květinu ochutnal…..

Až jednou! Usedl  na ranní rosou zkropenou, nádherně voňavou, čerstvou a krásně rostlou růžičku. Právě se rozvíjela z poupěte. Pochutnával si velice a snad proto, že už byl starý a unavený, nedával si pozor. Chtěl odlétnout a ouha! Zavadil křidélkem o trn. Zoufale mával kolem sebe, volal o pomoc a čím více se bránil, tím hůře pro něho. Nabodával se na trny a dychtivá růžička ho k sobě vinula. Zranil se velice a dolétal. Až k samému srdci mu rána krvácela. Růžička omamně voněla a slibovala nekonečné potěšení. Motýl věděl, že sám nemůže dát překrásné květince nic na oplátku. Vděčný, že může zůstat, zůstal. Netrap se a užívej si, dokud můžeš, šeptala mu vášnivě a on si  užíval dosyta nádherného rána a opojen štěstím, spočíval v jejím něžném náručí. Růže se jenom drsně zasmála. Zvláštní tón pro tak křehkou květinu. Motýl se zachvěl v podivné předtuše, ale byl pyšný na to, že ho tak krásná a vzácná  květina  nesetřepe.  Byl opilý pýchou a omámen štěstím. Ostatní motýlci mu tiše záviděli.

Bylo poledne a růžička se rozvila v překrásnou růži. O óóóch, vzdychli si motýlci. O óóóch, vzdychl si také užaslý a pyšný motýlek.

Nastal  večer a  překrásný květ  začal uvadat, okvětní  lístky pomalu odnášel čas.  Následujícího rána, smutný motýlek zíral na zvadlou, starou růži. Omamná vůně vyprchala, květ opadal, listy uschly. Zůstaly jenom trny.

Zklamaný a raněný motýl by rád uletěl. Křídla ho však neunesla. Musel zůstat. A protože už dlouho nelétal, jeho nádherná křídla, ztratila kouzlo, třpyt i pel.

Na trnu růže starý uschlý motýl.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.10.2015 23:59:22patricia w.

ne, nemá tam být sloveso, neznělo by to pěkně :)

09.10.2015 23:52:05patricia w.

ahoj :) konečnně jsem  se tě dočkala ! :) mám velkou radost, že jsi to četl a dík za kritiku a opravu, asi mi tam chybí to sloveso, kuknu se,

no, trochu jsem zklamaná :( je to bajka a mrzí mě, že se ti nelíbí :) znázorňuje pomíjivost v životě a lidskou povahu, ukazuje, jak se člověk mění, poukazuje na závislosti na vztazích, strach ze samoty,  ukazuje zmařené sny a touhy......

09.10.2015 12:56:02Lakrov
redaktor prózy

Po dočtení začínám tušit, že smyslem téhle krátké povídky bylo upozornění na pomíjivost, ale z počátku mi připadalo, že se jedná spíše o bajku a že onen přelétavý motýl má znázorňovat určitou lidskou povahu. To, že nakonec uschne jak on, tak jeho vyvolená je pro mě tudíž nečekaný dějový zvrat. V poslední větě možná chybí sloveso.

05.09.2015 19:42:40patricia w.

dobrý večer, Janinko :) děkuju za tip

no, trochu jsem se zamotala, ale jsem ráda, že jsi to pochopila,

s tím časem - nastal večer v životě člověka = zestárl, jako např. bylo jaro a přešlo léto, nastal podzim - zestárl a přišla zima (smrt)

 

05.09.2015 10:12:10Janina6

Pěkná pohádka, možná spíš bajka. Protože se mi příběh líbí, dovolím si pár poznámek k tomu, co mě při čtení „uhodilo do očí“. Motýl si poranil křídlo a nemohl létat, proto MUSEL zůstat. Byl v podstatě uvězněn. Takže věta „Vděčný, že může zůstat, zůstal“, je vlastně nepravda. Myslím, že kdyby nebylo toho zranění a růžička motýla prostě omámila, takže by přestal létat dobrovolně a létání kvůli ní postupně „zapomněl“, byl by závěr působivější. (A "poučení" taky.) Pokud tam to zranění chceš mít, pak bych ale netvrdila, že měl radost, že „může“ zůstat. Aspoň ne okamžitě. V takovém případě bych spíš položila důraz na to, jak ho růžička utěšuje a změní jeho pohled na situaci (je uvězněn, ale vlastně by měl být náramně vděčný a šťastný, protože přízni téhle růžičky se přece nějaká volnost nevyrovná!)

A ještě k závěru – „nastal večer a květ začal uvadat“, to mi tam trochu nesedí. V poledne se rozvila a večer už vadla? Nekvetla přece jen jediný den. Samozřejmě uvadala časem, když, jak píšeš, zestárla. Však taky hned v následující větě máš, že „jednoho rána“ zíral motýlek na zvadlou růži – takže šlo o delší období. 


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.