Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+12 neviditelných
Věčný oheň: děti
datum / id10.09.2015 / 459300Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno412x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Věčný oheň: děti

Věčný oheň: děti

Čtyři ženské. Sedí jak u táborového ohně, v něm hořlavé téma, hořlavé jak benzín v kostce: děti. O kus dál kapitán vyslýchá svědka; stal se zločin a on jej chce objasnit. To advokátky nezajímá, jsou především ženy, rodičky, matky. Život tady dík nim bude stále, i kdyby zločinnost rozpučela do nekonečna. Ten fakt si hýčkají, svou hlavní roli na prknech světa přehrávají k obludnosti. Jedna právě líčila předešlý večer, co řekl její syn a že za ní šel spát, co na to řekl její choť a kdy šel spát. Jako by celý její život byl vždy předešlý večer. Pak jiná cosi poznamenala. Vypravěčka se urazila, napomenula ji, měla tu poznámku za bolestnou. Atentát na mateřství spáchaný zrádkyní? A bylo ticho. Věčný plamen tématu pohasl. Sebelítost udusila i dítě.


Spící

Spí přes sedačku jak přes Rubensovu desku. Macanda v autobuse. Kožíšek má přes mohutné plece a ještě mohutnější kejty derou se z kraťasů jak šelmy z klece. Je k desáté ráno, mysl cestujících míří k výškám, ta její padá do ponorné řeky snů. Jaké jsou? Je v nich muž podobný Barbaru Conanovi a na barovém stolku sklínka s koktajlem až oči přecházejí? Co v nich je? 


Květy, včely, tramvaje

Trmvaj voněla lesními plody, a možná to bylo ovoce sadu. Mít instinkt včely, věděl bych rázem, k čemu ten parfém měl blíž. Věčné ptaní: naděje člověka, i jeho obtíž. Seděla přede mnou, poledne přetékalo sluncem a rám okna na ni vrhal stín. Seděla v něm zpola, němá jak metafyzický objekt Giorga di Chirica. Němě jsem na ni hleděl, jak včela hledí na květ, jak květ hledí na sadaře. 


Františkáni na rozcestí

Mníšek s dvěma jeptiškami. Četli mapu, spíše mníšek četl a ženy se smály, dosyta se smály. Jako by stáli v ohnisku žertu, tak moc se sty dvě ženy smály. Ale stáli jen v ústí Husovy ulice, ti veselí františkáni na rozcestí. 


Betonová rezervace

Panelák v noci, to jsou zvuky vzdálených rádií, potrubí i jiných dutin. Z koupelen voní mejdlíčka, voní jehličím a medem, kus divoké přírody uprostřed betonu. A když se pak stane, že mraky odkryjí měsíc, cinkne o okna ložnic mléčný peníz. A za nic ho nevyměníš.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

10.09.2015 20:50:23Josephina

Ale stáli jen v ústí Husovy ulice, ti veselí františkáni na rozcestí. - jak z Morgensterna .... a trmvaj - je nějaké trnité vovoce?

10.09.2015 19:29:33Kočkodan
Já jsem strašně rád, že ta spící nebyla jeptiška.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.