Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Věčný oheň: děti

10. 09. 2015
4
2
1095
Autor
Movsar

Věčný oheň: děti

Čtyři ženské. Sedí jak u táborového ohně, v něm hořlavé téma, hořlavé jak benzín v kostce: děti. O kus dál kapitán vyslýchá svědka; stal se zločin a on jej chce objasnit. To advokátky nezajímá, jsou především ženy, rodičky, matky. Život tady dík nim bude stále, i kdyby zločinnost rozpučela do nekonečna. Ten fakt si hýčkají, svou hlavní roli na prknech světa přehrávají k obludnosti. Jedna právě líčila předešlý večer, co řekl její syn a že za ní šel spát, co na to řekl její choť a kdy šel spát. Jako by celý její život byl vždy předešlý večer. Pak jiná cosi poznamenala. Vypravěčka se urazila, napomenula ji, měla tu poznámku za bolestnou. Atentát na mateřství spáchaný zrádkyní? A bylo ticho. Věčný plamen tématu pohasl. Sebelítost udusila i dítě.


Spící

Spí přes sedačku jak přes Rubensovu desku. Macanda v autobuse. Kožíšek má přes mohutné plece a ještě mohutnější kejty derou se z kraťasů jak šelmy z klece. Je k desáté ráno, mysl cestujících míří k výškám, ta její padá do ponorné řeky snů. Jaké jsou? Je v nich muž podobný Barbaru Conanovi a na barovém stolku sklínka s koktajlem až oči přecházejí? Co v nich je? 


Květy, včely, tramvaje

Trmvaj voněla lesními plody, a možná to bylo ovoce sadu. Mít instinkt včely, věděl bych rázem, k čemu ten parfém měl blíž. Věčné ptaní: naděje člověka, i jeho obtíž. Seděla přede mnou, poledne přetékalo sluncem a rám okna na ni vrhal stín. Seděla v něm zpola, němá jak metafyzický objekt Giorga di Chirica. Němě jsem na ni hleděl, jak včela hledí na květ, jak květ hledí na sadaře. 


Františkáni na rozcestí

Mníšek s dvěma jeptiškami. Četli mapu, spíše mníšek četl a ženy se smály, dosyta se smály. Jako by stáli v ohnisku žertu, tak moc se sty dvě ženy smály. Ale stáli jen v ústí Husovy ulice, ti veselí františkáni na rozcestí. 


Betonová rezervace

Panelák v noci, to jsou zvuky vzdálených rádií, potrubí i jiných dutin. Z koupelen voní mejdlíčka, voní jehličím a medem, kus divoké přírody uprostřed betonu. A když se pak stane, že mraky odkryjí měsíc, cinkne o okna ložnic mléčný peníz. A za nic ho nevyměníš.


2 názory

Josephina
10. 09. 2015
Dát tip

Ale stáli jen v ústí Husovy ulice, ti veselí františkáni na rozcestí. - jak z Morgensterna .... a trmvaj - je nějaké trnité vovoce?


Kočkodan
10. 09. 2015
Dát tip
Já jsem strašně rád, že ta spící nebyla jeptiška.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru