Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+8 neviditelných
psychicky nemocní
datum / id17.09.2015 / 459525Vytisknout |
autorDanny
kategoriePovídky
témaPsychologické
zobrazeno1042x
počet tipů17
v oblíbených1x
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
psychicky nemocní
Když pan doktor Procházka vešel do pokoje na vizitu, zaregistroval nového pacienta: včerejší příjem. No nic - bude se muset pacientovi podívat na zoubek: tedy spíše na mozek.

"Co vám schází, pane - " doktor Procházka si od sestry půjčil kartu pacienta - " pane Spurný?"

"Tato civilizace je psychicky nemocná a já se na ní odmítám podílet," konstatoval pacient.

"Mohl byste mi to nějak přiblížit?" zeptal se lékař.

"No - tak třeba jsem se trochu zasekl v práci: vyvíjíme pořád nové a nové verze a vlastnosti programu, který normálně fungoval - a tím se původní funkcionalita rozbíjí. Taková změna jen pro změnu, stále nové a nové verze. V psychicky zdravé společnosti by lidé byli spokojení s tím, co mají, ve funkčních věcech se nevrtali: a samozřejmě opravovali chyby. Ve všech oblastech by bylo daleko více klidu, kdyby lidé nespravovali, co není rozbité."

"Ale to by se ekonomika..." pokoušel se namítnout doktor.

"Tak už jsme u dalšího symptomu psychické choroby. Ekonomický růst. Všechno musí pořád 'růst'. Na konečné planetě, s konečným množstvím paliv a zdrojů, má stále, do nekonečna, probíhat nějaké navyšování. Honem, honem, honem: až do slepé uličky."

Lékař se trochu zamračil… ale toto jej zajímalo.

"Vezměte si třeba toto: v září, kdy je tady relativně normální počasí, jezdí lidi na last minute zájezdy někam, kde je vedro: aby tam mohli plavat v moři, které je ochlazuje. Co jiného než psychicky chorý mozek vymyslí něco takového."

Doktor se nadechl ke slovu, ale pacient pokračoval dál.

"Nebo co děláme dětem: nutíme je odmalička dřít na nějakých úkolech, pamatovat si zpaměti spoustu věcí, které pak zahodí, místo aby se naučily samostatně a kreativně řešit životní situace."

Lékař poslouchal dál.

"Další příklad: módní trendy: oblečení se mění každou sezónu - toto bylo 'in', teď je 'out' - stále se přizpůsobujte, stále kupujte nové a nové věci, když staré ještě nedosloužily. Prostě celkově: tato civilizace si zbytečnostmi generuje více problémů, než kolik jich řeší."

Lékař chvíli přemýšlel, pak odvětil: "A uvažoval jste, pane Spurný, že to, co je třeba pro vás zbytečnost, je pro někoho jiného důležité?"

Pacient zavrtěl hlavou: "Tady se nejedná o někoho jiného, ale o mě. Piky piky na hlavu, já už na to prostě nehraju. Ať si tato kultura do svého soukolí natahá někoho jiného, já končím."

"A co bude s vámi dál? Jakou teď budete mít náplň a smysl života?" zeptal se psychiatr: napadlo ho, že než by odporoval, raději naoko přistoupí na pacientovu hru a zkusí z toho vytěžit, co se dá.

Pan Spurný se zarazil: "...a víte že nevím? Kruci, doktore, to mě nenapadlo. Pokud tamto jsou zbytečnosti, asi bych měl vylučovací metodou hledat, co zbytečnosti nejsou. Co je důležité."

"Tak pojďme hledat," usmál se lékař.

Pacient souhlasil: "a kde jinde bych měl začít, než u sebe a tady. U sebe, tady a teď."
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

07.05.2018 15:58:11Danny
Diana: ten mozek ale máme každej trochu jinej, takže by mohlo být pro každýho důležitý něco jinýho... rozhodně zajímavé téma k diskusi
07.05.2018 15:18:09Diana

Stoprocentně souhlasím. Obdivuji, jak jsi dokázal poměrně v několika větách vystihnout tak závažnou podstatu skutečného problému. A myslím si, že závěr je i dobrá pointa, dokonce dobrý návod. Kdyby se každý zamyslel co je opravdu důležité, pak věřím, že by se většina lidí nakonec na výsledku shodla. Máme v hlavě přece mozek, ne? ***************

11.05.2017 16:12:23korloid

Jo, jo, psychiatři jsou lidi, které nám zdravotní pojišťovna pořídila, aby nás měl někdo rád (musí nás mít rádi, když si s náma povídaji, že jo? Přece s někým, koho nemám rád, se nebavím).  Když mi přišlo líto, že nemám žádnou diagnózu, a tím vlastně vyčnívám z davu, taky jsem si došla. Vyšla na mě F33. Neschopenku, hospitalizaci nebo invalidní důchod jsem odmítla - mám ráda když mám dost peněz na život podle svého gusta, a na to musím chodit do práce, nemocenská je tak na chcípnutí hlady. Ale zpátky k povídce - moc hezké to je, samej optimismus: pacient spokojenej, pan doktor spokojenej, a já taky.

08.02.2016 23:30:42Petr Nechvátal

ahoj Danny .. se zájmem jsem si přečetl tvůj kus, začátek velmi slibný, ale pak... tak trochu zabíháš do ixkrát omletých klišé...byť jsou pravdivé, tak nic nového pod sluncem... a název bych dal spíš "psychicky příčetný", když se dokáže takto ptát... jméno pacienta je super! ale trochu si odporuje v závěru,kde najednou "procitne" a uzná, že by měl hledat řešení u sebe a zamyslet se sám nad sebou... nevím, přijde mi to trochu naivní promiň...přitom by ten text mohl být super, kdybs našel v sobě odvahu...

13.10.2015 20:02:24Gerty2

Rozhodně bych nezačínal povídku slovíčkem "když", ale jinak je to celkem fajn zamyšlení nad stavem současné civilizace. V mnoha budech bych s panem Spurným souhlasil. Akorát jsem úplně nepobral závěrečnou větu - nejsem si jistý, jak to pan Spurný myslel. Ale možná to byl tvůrčí záměr.

10.10.2015 18:55:38Oldjerry
korektor

Fakt je, že nástup je  dobrý a všecko dál - včetně jisté logiky - až skoro do konce. Skoro - řekněme 93 % ... neboť výstup to nemá a nebo jen velice fádní, který nepřináší zásadní řešení. Ovšem pro sebe jsem jisté poučení z té povídečky  vypreparoval - ovšem netýká se přímo tématu... No - škoda toho rozpačitého závěru...

05.10.2015 13:10:11Adriana Bártová

myslím, že čas od času se na téhle psychiatrické posteli ocitáme všichni a ptáme se po smyslu života, který je zde popisován, autor zřejmě nehledal hlubší záměr ani rozuzlení problému, což závěr nakonec vypovídá, ale chtěl jen navodit pocit zamyšlení, u mě se podařilo, zabrnkal na strunu, která mi zní, T*

04.10.2015 19:42:03StvN

Závěr jsem asi nepochopil. Čekal jsem výraznější pointu. 

30.09.2015 15:15:44Gora
redaktor poezie a prózy

Zajímavý námět...více bych vygradovala závěr či pointu, ale dobrý...

28.09.2015 18:16:47Janina6

Přiznám se, že nevím, jestli mám tenhle text brát jako odlehčenou záležitost, nebo vážně. Ne že bych nechápala, co se v něm řeší, ale všechny ty analýzy našeho světa, předkládané panem Spurným, jsou velmi jednostranné a zjednodušující. „V psychicky zdravé společnosti by lidé byli spokojení s tím, co mají“ – nezlob se, ale to by ještě dnes spokojeně lezli po stromech. Že je u moře vedro, ještě neznamená, že tam lidi jezdí proto, aby se „zchlazovali v moři“. A tak dál, nebudu to rozebírat všechno. Prostě zjednodušený pohled na svět. Podobně zjednodušené je pak i „řešení“, které doktor s pacientem v závěru najdou. Jinak na mě z textu ještě pomrkává poznání, že duševní zdraví, "normálnost", je relativní pojem... ale to jaksi všichni víme, že.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.