Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Rakev

02. 10. 2015
2
4
1467
Autor
Abelquin

Setkání v bryčce nikdy není náhodné. Břečka pod koly, udělám cokoli.

Sbitá z dubových polen, opatřená víkem a zrcadlem. Umírám a hledám ji, abych vyjádřil svou důležitost písmeny ze zlata. Jsem, který jsem a nejsem a uštvaný kladu hlavu zase jednou na polštář.                                                                          Derreck B. Rattkinson

Nenávidím se, husí kůže mi běhá po jazyku a tmavne krvinkami ze zabitého selete. Odumírá jeden za druhým můj sen. Toužím po ženě, ale dostává se mi jen náhodných a draze placených pohlavních aktů v tantra klubu Přerov. Protože bydlím v tomhle městě, považuju se za zvrhlého mnicha. To vznikne přesmyčkou, nic jiného v tom nevidím. Nenávidím se a husina mi připomíná ztuhlé paže. Brní mě noha a já se obracím jakoby v hrobě. Miluju ji, tu rakev s víkem, o které píše Rattkinson. Tam už se spí navždy a člověk není soužený svěděním zadku ani tuberáckým pokašláváním. Je sbitá z dřevotřísky a velmi levná, bude totiž spálena, zdobená je však kameny, se kterými chci promísit svůj popel. Morbidní témata mi lezou na mozek, makabrózní smích, ze kterého vždycky vyleze jen černý chrchel. Proč mě všichni tolik milují? Nesnáším pohled do zrcadla, můj křivý ksicht a jedno oko větší. Mám tu lampičku a kyslíkovou bombu, na které si smažím vajíčka. Onanuji občas, ale nevím co s připáleným semenem. Nenávidím se, dělá se mi vyrážka. Maminka mě občas poleje koprovou, to pláče země. Odkládám perořízek a otvírám si další titul. Je o naději. Začnu pomalu hýbat prstem u nohy a zhruba za čtrnáct dní toho nechám. Tak rád bych rozrazil to víko nad sebou, chtěl bych, aby se dřevotříska rozletěla do tisíce směrů. Chtěl bych vstát silnější a dokonale se dívat. Ale na to je pozdě. Je mi 33. To přece On zrovna se budil k životu. Miluju se v rozteklém světě s kurtizánou, pomáhám jí poznat, co je láska. Chcípám pozadu, a vůbec jsem, hodně pozadu. Dělají si ze mě legraci, že jsem gymnazista. Nemám to rád, ale dávám jim za pravdu. Nakonec to budu muset vzít do svých rukou a perořízkem podříznout další titul. Opici bez masa koupat v saponátu, holku najít na internátu a poskytnout jí azyl. Ne, nenávidím se a zdvořile prosím o ránu z milosti. Hodím si to do životopisu a chodím se ucházet, ucházím se dobře a vůbec dost ucházím, co jsem začal pracovat v médiích. Nenávidím práci a zdobím se s ní jak indiánský chlapec. Asi začnu fetovat, vědomí tu je, semeno tu je, jen já už to zabalil, ta liknavost v šukání se nenosí. Honosím se titulem, který jsem perořízkem ještě nenařízl. Chcípám i popředu a hlasitě se otírám o její stehna. Vadí mi, že je panna a moc mě to nebaví, ale dělám to hystericky, prožitě. Jsem gigolo pod parou duhy. Nevidím si na špičku nosu, ale druzí mě tak neberou. Ne, druzí mě vůbec neberou, vystačím si, mám se rád.

 


4 názory

Eternitas
11. 04. 2017
Dát tip

Médium...


Abelquin
23. 10. 2015
Dát tip

Lakrov: Díky moc za po různu rozeseté kritiky, psát mé texty je podobné utrpení jako je číst. :-)


Lakrov
23. 10. 2015
Dát tip

Až po ...zvrhlého mnicha... zvrhlého mnicha má ten text zajímavou náladu, která mě však s dalšími slovi opouští, ale čím to, že mne opoušťí, přesně říct neumím. Snad určitým egoismem blížícím se knarcisismu, který čiší z dalšího textu. Jiné čtenáře ovšem může ze stejného důvodu text naopak zaujmout.


Zordon
03. 10. 2015
Dát tip

Nemůžu si pomoct, ale "Sbitá z dubových polen" mi přijde jako nesmysl. Polena sepřece nesbíjí dohromady, spíš prkna nebon fošny.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru