Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+3 neviditelných
Bonbónky elementární lásky
datum / id03.10.2015 / 460003Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno490x
počet tipů6
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Sobotní skicář

Bonbónky elementární lásky

Jedlíci

Tetovaní Američané už v centru žvýkají hovězí, ale já teprve scházím z barrandovských skal a žvýkám pravou chewing gum. Dole v hostinci vniká do uší amerických jedlíků hlas zpěvačky; je modrý. Tady z meziskalních prostor šumí vláha předešlé noci. Chceš-li, je taky modrá.


LP

Dole, pod betonovým jazykem vyplazeným přes údolí, nasedám do tramvaje. Do uličky sedí dívka s dlouhohrajícíma nohama. Její chlapec je poslouchá stále dokola; je trubcem puberty, nemůže se nabažit. Jednoho dne je ale založí a už se k nim nevrátí.


Gemle

Na Andělu pekař Pavel láká do skleněného koutku. Je vypoulen do křižovatky jako oko policisty. Tady si lidé dopřávají luxus francouzské žemle. Ach, to jsou pořádný gemle, konstatuje pekař Pavel a zaboří do nich tvář. 


Slaďoučké tanečnice

Od Tančícího domu šly dívky a v podpaží měly chomáčky cukrové vaty. Krásně provoněly okolí. Racci nalétávali a do nozder chytali ten pouťový šmak. Přitom se chechtali.  


Blondýna

Do Myslíkovy se pouštěla blondýna. Dokonalá. Zuby bílé jako vyvržený kokos, zadnice snů. Ale taky měla břicho a v něm život. Před devíti měsíci tropila slastný povyk, na celé kolo ho tropila. A teď bude bdít a v jednom kole kojit, únavou opilá.


Bonbónky elementární lásky

Opačným směrem, k řece, kloužou dva bonbónky elementární lásky. Dvě voňavé orientálky. Jaký nenasyta je večer vycucá, nebo rovnou spolkne?


Japonka

Dveře antikvariátu v Nerudovce jsou dokořán a před nimi Japonka. Chvíli z bezpečné vzdálenosti nakukuje a pak cvaká fotoaparátem. Uličnice. Nejspíš ji vzala romantika, taková se v Tokiu nejspíš nepotká. Proč ale nevešla? Dala slib matce, staré a moudré Suzume, že se v tom podivném, starém světě vyvaruje nebezpečí? Anebo se jen nechtěla zdržovat, když už měla fotografii na paměťové kartě? Na stěně za kasou visí japonský dřevořez a na něm dívka v kimonu. Bez fotoaparátu a s docela neohroženým výrazem. Uličnice.   

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

26.10.2015 12:08:16Movsar

díky, lakrov. ano, to je důsledek u toho nejspíš. 

no a léto skončilo a vilné výčty všech možných typů taky.. snad zas další léto. jsem rád, že se vždycky zastavíš. 

26.10.2015 10:43:37Lakrov
redaktor prózy

...Dlouhohrající nohy... je první slovní spojení, které mě doopravdy zaujme (předtím trochu i ...modrý hlas...) U ...trubce puberty... zvažuji, nemohl-li by být ...trubačem puberty... Přehled "modelů" turistek tahá za oči i za fantazii. V téhle větě ...Nejspíš ji vzala romantika, taková se v Tokiu nejspíš nepotká... je možná příliš blízký výskyt téže částice (nejspíš), a vzpomínám si na tvé přiznání, že po sobě texty nečteš. I tak tip.

06.10.2015 15:21:53Josephina

přišla jsem se pobavit ....... a nezklamal jsi. A ani náznak zapšklosti nebo zloby .... lehkost a humor zvídavého pozorovatele. No, konec chvály, dobrý, tip.

04.10.2015 11:55:21jH
dobrý pozorování jako základ pro pražský povídky, ale funguje to i samo a ta obyčejnost tomu svědčí

*

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.