Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Víno, krev a kefír
datum / id05.10.2015 / 460086Vytisknout |
autorAbelquin
kategorieMiniatury prozaické
témaMysteriózní
zobrazeno419x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Známé bolesti jsou zapomenuty, přicházejí bolesti nové. 

Víno, krev a kefír

Oscilovala mezi přijetím a odmítnutím tak dlouho, až jsem si sáhnul na dno. Div, že jsem si nesáhnul i na život. Přitom jsem si na ni ani jednou nesáhnul. Stáhnul jsem kalhoty až doma v osamění. Prohlížel jsem se a skuhral. Má nejlepší léta byla pryč. Dovedl jsem se zbláznit a pak pokročit, nedovedl jsem jí však odpustit, že mi leze do snů.                                                 Derreck B. Rattkinson

 

Ten sen byl vytržen v půlce spaní. Pak pokračoval. Byl to živý sen a ona v něm byla, pravá tvář Krista. Vezla mě autem a já ji tiše miloval. Byla hezká a podražená k zbláznění spoustou diamantů mezi muži. Kdybych byl pro ženu atraktivnější, kdybych byl více muž, snad by mě dovedla ocenit. Já však zatím přežíval v lesním tichu samoty, kterou jsem si kdysi dávno vybral. Má gesta lásky jí přišla dětinská a ona odvrátila svou tvář, na kterou už mnohokrát dopadala ranní rosa. Nesnáším přírodní lyriku, na netu se nořím do lůna lidstva. Rozhodl jsem se vzdát a přimět to nižší v sobě, aby to vklouzlo do klopy od saka, aby to vyklouzlo ze sevření mého bezchybného racionálního denního chleba. Rozumí mi někdo? Pravá tvář Krista, jak se jí mezi námi říká, byla ta, která ho otřela navlhčeným ručníkem. Kdysi jsem s ní o tom  mluvil. To dovedu krásně, ale udělat dva tři milostné pohyby tak, aby mohla je odvrátit do nekonečna svých vymodlených orgasmů, to jsem nesvedl. Vůbec jsem nesvedl, co jsem chtěl. Proto jsem si sáhnul v klidu domova do rozkroku a pronesl afirmativní mantry mistra Osho. A našel si jinou, tu, co jsem nemiloval, mučil jsem pak obě několik let, než jsem pochopil, že všechna energie, kterou jsem do toho investoval, je vedena nepatřičnou zlobou a obrátí se v prak. Tím prakem se trefím do hlavy a bídně zajdu. Zajdu na dýzu a najdu si zajdu. Už mi vědomí moc neslouží, loučím se s jejími roky, které jsme mohli strávit spolu, a konečně i přes zvýšené dávky antidepresiv hlasitě pláču. Je to očistné jak katarze po souloži, když si zapálíš auto a chytí od něj hotel, bouchne pod kotlem palivo a předivo představ se zadrhne na druhé ranní cigaretě. 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

26.10.2015 10:43:35Lakrov
redaktor prózy

Dobrá předmluva (ta nevímodkud opsaná, za prologem). I začátek dalšího odstavce (dokud má snovou náladu) se mi líbí. S řečnickou otázkou ...Rozumí mi někdo?... pak ale začínám mít pocit, že já ne.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.