Že mi srdce slepíš medem

Že mi srdce slepíš medem Tyto veliké noci Něco železného A potrhané mraky Jsou to tvé doteky Samota, ne osamělost Na mořském břehu A vítr, horký slaný vzduch A proletí holuby Na délku mé paže Dlouhé noci Že léto je pryč A tvá silueta S prvním sněhem Že nechtěl jsem nic menšího, než spasit svoji duši Než dokonalost nebe a svatý klid A kola vlaku Deku a podzim Krákorání - noční proud A my tak šťastní Tiše šťastní,... Že jsi na druhém břehu mích myšlenek A mlha v dálce, z lesa, z polí Tam na obzoru Na dně mé bolesti růže v tichu vykvete Chladným vzduchem A Ty nikam neodcházíš, když se mi nadějí do tmy rozsvítí Pak když vstanu, já probuzený, jen abych si mohl lehnout znova Že někdo pro nás svítí Že někdo za nás dýchá Když poslouchal jsem svůj dech A tiché zvuky deště To že Tě nechci - nemohu opustit Nám, přítomným v myšlence Tak přeji vše dobré Tak vzívám Tě Podívej, jak jsem šťastný Že tato chvíle je věčnost A nebe modré i v té nejčernější noci A že slunce vyjde, trpělivému Přece víc bych neslíbil... Pověz, čím je odemne tato vzdálenost A šťastné kroky Přece milovat Tebe je mi vším a jedinou myšlenkou Podívej, něco velkého a celého stoupá pomalu nad obzor Vychází nám nad hlavu, dosud skryté, slunce

---