Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mobilek

27. 10. 2015
0
2
1083
Autor
patricia w.

Jsou to jenom věci. Nemají duši, ale kdy měly a mohly mluvit.......

To takhle jednou byly dva mobilní telefony. Jeden velký, placatý, se stříbřitou metalízou a moderním dizajnem, s mnoha funkcemi, byl maminčin. Ten druhý, malý, oválný, celý modrý, docela obyčejný, byl chlapečkův. Maminčin mobil se jmenoval Smartphonek a ten chlapečkův, docela obyčejně Mobilek.

A tak si spolu žily a byly neustále propojeni navzájem a docela na sobě závislí. Jeden bez druhého prostě nemohl být. Neustále si povídaly, s malými přestávkami vydržely povídat i celý den. Ten velký utichl až večer, celý upachtěný a ochraptěný, vysílený po tom celodenním povídání. Vypadalo to, že se mají rádi, že je jim spolu dobře, když tak dlouho a často spolu povídají. Ale, bohužel, opravdu to jenom tak vypadalo. Ten Smartphonek byl protivný, až hrůůůza! Jenom nařizoval a poroučel, zpovídal, káral, nadával, vyptával se a vůbec neposlouchal. Říkal pořád stejné věty dokola, jako mlýnek, když si mele to svoje. Mohl se klidně jmenovat Mlýnek! Jak rád by Mobilek slyšel – taky se mi po tobě stýská  a moc se na tebe těším….nebolí tě něco?  Věřím, že se ti daří  dobře a jsi v pořádku. Neboj se, všechno zvládneš!  Mobilek byl čím dál, tím víc smutnější a často plakal. Bylo mu smutno a chtěl si povídat a když mu Smartphon zavolal, měl velkou radost a byl šťastný, ale jeho radost i štěstí rázem pohaslo, hned po první větě……co děláš o přestávce, napil ses? Máš přezůvky? Snědl jsi svačinu? Jakou jsi dostal známku? Máš hodně úkolů? Ten výslech už Mobilek znal a než se stačil nadechnout a odpovědět, tak ten velký mobil chrlil dál….Ne na hřiště ne!!! Vynes odpadkový koš a poskládej si věci v pokojíčku. Televizi nepouštěj! Ne, počítač taky ne! Přísný a protivný hlas toho velkého a krásného mobilu ten malý obyčejný mobilek úplně odradil od povídání a tak mlčel a někdy i plakal. Smutkem i lítostí. Tak rád by řekl tomu velkému protivovi - mám tě rád a je mi po tobě smutno! Tak rád by řekl …ten velký zrzavý kluk mi snědl svačinu a schoval přezůvky a paní učitelka se zlobila na mě, ne na něho a řekla mi s úšklebkem – nežaluj. Tak rád by smutný Mobilek povídal Smartphonovi o tom, jak utíkal ze školy sám, protože se bál těch velkých kluků. Jak šel kolem potoka a pozoroval motýly, žluťásky, jak se honí a hrají si nad vodou. Chtěl si povykládat o tom, jak viděl kačenky na vodě s malými káčaty, která se nemotorně kolébala na vodě a zápasila s divokým proudem vody a on se bál, že se utopí, nebo jim maminky kačenky uplavou a ony zůstanou samy, opuštěné, jako je on.

Opuštěný a sám povídal Mobilek tomu velkému mobilu, jak vynesl smetí, uklidil boty na verandě, opláchl nádobí a uklidil dvakrát celý pokojíček. Jak potom poskládal oblečení do komínku, snědl rohlík se sýrem a rajče.

Udělal si úkoly a učil se, četl si a maloval a čekal a čekal a čekal a …al …..al…l…l..

Až se konečně dočkal! Byl večer a maminka Smartphonová byla konečně doma.


2 názory

patricia w.
04. 11. 2015
Dát tip

Zdravím a děkuji za přečtení i tvůj názor, kterého si velmi cením, jako vždy.  Pěkný večer :)


Lakrov
04. 11. 2015
Dát tip

Námět téhle "skorobajky" je dobrý, zřetelně patrný, leč provedení zdá se mi být příliš přímočaré. Ta "substituce" postav telefonními aparáty je na můj vkus až příliš průhledná.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru