Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+2 neviditelných
Proč píšu
datum / id02.11.2015 / 460986Vytisknout |
autornascheanou
kategorieÚvahy
zobrazeno350x
počet tipů5
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Proč píšu

Proč píšu

 

 

    Ptáte se, proč píšu. Definuji-li, proč píšu, tím, že to napíšu, definuji něco, na co jsem sama ještě nepřišla. Vyřknu něco, co mělo zůstat v tichu. Udám formu něčemu, co je, ve své podstatě, neuchopitelné. Psaní je neuchopitelné. Básně jsou neuchopitelné. Jsou to výkřiky. Vzdechy. Je to Kvílení. 

 

    Mohla bych se omezit na to, vyčíslit po bodech, proč píšu. Jaké jsou funkce mého psaní. Mohla bych interpretovat svoji vlastní tvorbu. Mohla bych se pokusit interpretovat svou vlastní tvorbu. Nechávám ostatní interpretovat svou tvorbu, přesto, že je mnohem důležitější obsah. Obsah je to, zda to, co píšu, v někom zanechává něco, to něco, je pro každého celkem něco jiného, někdo v tom nic nenajde, číst dál nebude, nebo to zmačká, rozcupuje na kousky (i to, se dá považovat za něco), někdo řekne, to je sračka, jiný se usměje, jiný se pobaví, jiný to nepochopí. 

 

    Mohla bych se také zamýšlet nad tím, kdo je « můj » recepient (toto slovo se údajně v současné době používá v uměleckých kuloárech, za objasnění děkuji Václavovi Šindelářovi), kdo je ten, na koho cílím, mohla bych se zamýšlet, proč na něj cílím. Nad tímto se bohužel zamýšlet také nemohu. Je to mimo mé pole působnosti. Omlouvám se všem potenciálním recepientům, ale bohužel, nepíšu primárně pro Vás… Nevím, kdo jste, neznám Vaše příběhy a nemůžu Vám psát na zakázku, jako se dělají dorty na zakázku, nebo svatební fotografie na zakázku, nebo se šijí šaty na zakázku, moje psaní je, zatím, silně ovlivněno tím, kdo jsem já sama, a kdo jsem já sama, to sama ještě nevím. Já jsem já a nikdo jiný, ale co je to přesně, kromě shluku buněk z biologického hlediska, plodu lásky z křesťanského pohledu, vítězství nejrychlejší spermie z pohledu utilitaristického, to je tajemství. 

 

    A psaní, psaní, je pro mne, jako autora, tajemstvím. Stejně tak, jako je život tajemství a láska, která Vás občas popadne za vlasy ani nevíte jak. Láska k druhým a k sobě samému, láska k životu, láska k Bohu. Psaní je možná Bůh, protože Bůh je láska. 

 

    Ptáte se, proč píšu. Definuji-li, proč píšu, tím, že to napíšu, neodpovím Vám vůbec na nic. 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

12.01.2016 00:36:42nascheanou

tajemstvit. 

11.01.2016 23:57:49drfaust
redaktor poezie
Bůh je láska, to je ta Dobrá zpráva.
Dobrá zpráva je také to, že nikdo není ostrov.
...přesto, že by plul třeba k severu.
A tak je tvorba nakonec vždy komunikace.
...a tajemství, které se v hloubce tvorby zjeví, umožní pochopit, že komunikace trvá, i když recipient není přítomen.
...komunikace trvá, i když autor není přítomen.
Komunikace totiž trvá.

Tajemství.

Vždy až za tečkou.



Existuje v sloveso, které vyjadřuje, že se děje tajemství?
04.11.2015 15:30:58Josephina

já jako příjemce tvých slov jsem hlavně zvědavost sama, co si vlastně právě myslíš, jako jiný shluk buněk a zážitků

02.11.2015 18:12:04nascheanou

vítám recepienty. díky.

02.11.2015 18:03:52Lnice

Nascheanou, já jsem jistojistě tvůj recipient! mně se moc líbí , co píšeš a jak píšeš. Proto tě mám už dlouho v oblíbených, aby mi nic neuniklo:-) 

Úvaha je super! ..Psaní je možná Bůh, protože Bůh je láska...to mě dostalo. Chtěla bych , aby to tak bylo:-)

02.11.2015 16:20:10Sinka

Moc pěkná úvaha :-)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.