Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zachraň se, kdo můžeš! - fejeton

11. 11. 2015
4
5
1323
Autor
kuča

Ještě z první knížky...

 

   Spatřil jsem je v nadhlavníku sedě na zahradní lavičce. To bylo překvapení! Jakmile jsem se vzpamatoval, pozdravil jsem coby přesvědčený monarchista královnu. Zřejmě se jí mé gesto zdálo málo důstojné či dokonce znevažující, protože ke mně okamžitě zamířila.
   Dle vydávaných zlostných zvuků jsem na bližší seznámení nečekal, vzal rozum do hrsti, nohy na ramena a šup do zaječích! Fanatici z královniny osobní gardy se na mě vrhli s urputností japonských kamikadze a já pochopil, že mi jde o život. Chtěl jsem vběhnout do garáže, jenže – ouha! Zamčeno! Nemínil jsem skončit u zavřených vrat ubodán jako mučedník Václav v Boleslavi a běžel dál při garážových zdech. Při třetím okruhu a pátém bodnutí mi blesklo hlavou, že mnozí nešťastníci se v podobných situacích spasili skokem a následným ponorem do sudu s vodou. Během běhu čtvrtého kolečka a sedmého pupence jsem si uvědomil, že právě míjený sud je bohužel prázdný a rozzuření živočiši zřejmě nebudou mít pochopení pro to, abych jej naplnil, a pak teprve žbluňkl.
   Situace jevila se bezvýchodnou – zatímco já mlel z posledního, útočníci překypovali energií a působili mi stále větší strádání. Racionálně vzato, měl jsem vběhnout do bytu a rychle za sebou zavřít, ale v situaci, kdy jste pronásledováni stovkami nepřátel je mozek opravdu to poslední, čím přemýšlíte.
   Když už jsem se téměř loučil se životem hořkým poznáním, že takhle hloupě můžu skončit opravdu jen já, šedá kůra přece jen zafungovala a poradila jak se zachránit: „Vzpomeň na řeckého Diogena!“ Pochopil jsem nápovědu, doběhl k prázdnému sudu a přiklopil jej na sebe. Bylo načase – zasažená místa už začala povážlivě otékat a za chvíli bych se pod sud snad ani nevešel. Zuřiví nájezdníci kolem mého úkrytu několik minut vztekle kroužili, naráželi do něj, ale nakonec odletěli s nepořízenou.
   Vysoukal jsem se ze svého útočiště teprve za drahnou chvíli a oteklýma očima obhlížel svět – přežil jsem! Život je fajn!
   Řeknu vám, že až příště spatřím včelí roj, budu mnohem, mnohem opatrnější!


5 názorů

Lnice
12. 11. 2015
Dát tip

moc vtipné:-) jak jsi běžel posedmé kolem prázdného sudu, tak už jsem se neudržela a začala se ti smát:-) promiň*


Gora
11. 11. 2015
Dát tip

Zasmála jsem se, ale legrace to nebývá...loni mne ještě v listopadu napadl sršeň.../T.


Kočkodan
11. 11. 2015
Dát tip
Medonosky vztekle bzucí, hmyz téz celkem pilne bodá, z pohledného kdysi Kuci máme brzy Quasimoda... :-(

chytře ses ubránil včele v čele...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru