Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+14 neviditelných
Zachraň se, kdo můžeš! - fejeton
datum / id11.11.2015 / 461271Vytisknout |
autorkuča
kategorieFejetony
zobrazeno444x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Ještě z první knížky...

Zachraň se, kdo můžeš! - fejeton

 

   Spatřil jsem je v nadhlavníku sedě na zahradní lavičce. To bylo překvapení! Jakmile jsem se vzpamatoval, pozdravil jsem coby přesvědčený monarchista královnu. Zřejmě se jí mé gesto zdálo málo důstojné či dokonce znevažující, protože ke mně okamžitě zamířila.
   Dle vydávaných zlostných zvuků jsem na bližší seznámení nečekal, vzal rozum do hrsti, nohy na ramena a šup do zaječích! Fanatici z královniny osobní gardy se na mě vrhli s urputností japonských kamikadze a já pochopil, že mi jde o život. Chtěl jsem vběhnout do garáže, jenže – ouha! Zamčeno! Nemínil jsem skončit u zavřených vrat ubodán jako mučedník Václav v Boleslavi a běžel dál při garážových zdech. Při třetím okruhu a pátém bodnutí mi blesklo hlavou, že mnozí nešťastníci se v podobných situacích spasili skokem a následným ponorem do sudu s vodou. Během běhu čtvrtého kolečka a sedmého pupence jsem si uvědomil, že právě míjený sud je bohužel prázdný a rozzuření živočiši zřejmě nebudou mít pochopení pro to, abych jej naplnil, a pak teprve žbluňkl.
   Situace jevila se bezvýchodnou – zatímco já mlel z posledního, útočníci překypovali energií a působili mi stále větší strádání. Racionálně vzato, měl jsem vběhnout do bytu a rychle za sebou zavřít, ale v situaci, kdy jste pronásledováni stovkami nepřátel je mozek opravdu to poslední, čím přemýšlíte.
   Když už jsem se téměř loučil se životem hořkým poznáním, že takhle hloupě můžu skončit opravdu jen já, šedá kůra přece jen zafungovala a poradila jak se zachránit: „Vzpomeň na řeckého Diogena!“ Pochopil jsem nápovědu, doběhl k prázdnému sudu a přiklopil jej na sebe. Bylo načase – zasažená místa už začala povážlivě otékat a za chvíli bych se pod sud snad ani nevešel. Zuřiví nájezdníci kolem mého úkrytu několik minut vztekle kroužili, naráželi do něj, ale nakonec odletěli s nepořízenou.
   Vysoukal jsem se ze svého útočiště teprve za drahnou chvíli a oteklýma očima obhlížel svět – přežil jsem! Život je fajn!
   Řeknu vám, že až příště spatřím včelí roj, budu mnohem, mnohem opatrnější!

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

12.11.2015 12:00:14Lnice

moc vtipné:-) jak jsi běžel posedmé kolem prázdného sudu, tak už jsem se neudržela a začala se ti smát:-) promiň*

11.11.2015 11:37:06Gora
redaktor poezie a prózy

Zasmála jsem se, ale legrace to nebývá...loni mne ještě v listopadu napadl sršeň.../T.

11.11.2015 10:59:03Kočkodan
Medonosky vztekle bzucí,
hmyz téz celkem pilne bodá,
z pohledného kdysi Kuci
máme brzy Quasimoda... :-(
11.11.2015 10:48:13aleš-novák

chytře ses ubránil včele v čele...


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.