Večer s Andromedou

Centrální mozek lidstva

Eskalátory tlukou jako ohromná srdce podzemí. A pak to člověka vyvrhne do obchodního domu, toho Centrálního mozku lidstva. Jiskří to v něm touhou a leskne se šlemem pomerančových šťáv.

Šťávu vypít a jít! K voňavce přičichnout a jít! Nátělník vyzkoušet a koupit! Ajfoun pomačkat a jít! znějí příkazy CML.

Co na to mačkáš, šuline! vyběhne ze skleněných dveří muž. Divous v nátělníku už ale mizí v davu. A z reproduktorů se snáší romantická hudba a dvě ženy si právě daly pomerančovou pusu. Lidé tady k sobě umějí být milí. 

Pátek večer

Prahu vzala krapavá nálada. Podle řeky stále běhají joggeři, jen zabalení do pláštěnek. Magistrálami se řítí zaměstnanci velkých korporací, které zdržela nezbytná porada a dlouhý kouř. Z palubní desky manažera Vojty svítí kontrolky a světýlka všeliká. Kabina jeho mercedesky se podobá kosmické lodi. I sám Vojta připomíná kosmoplavce. Pouliční lampy se chvílemi slévají v ohnivou čáru padajících hvězd, to když řidič sešlápne plyn až k zemi. Netrvá dlouho a satelitní městečko je na dohled, pableskuje jako Velká mlhovina v Andromedě. A za zdmi viladomu právě dovařila žena jménem Andromeda kuřecí vývar a teď se ztrácí v mlhovině par. Ze dveří garáže vychází Vojta, marťánci se mu sápou po krku. Večer začíná.