Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKočičí zlato
Autor
careful
Po delší době pokus něco napsat..
„Dobrý den, paní Březinová. Kampak máte namířeno, že bych vás kousek hodil?“ zavolal od garáže soused. Květu to přimělo zastavit a usmát se na něj. Mrholilo, a ona měla podzimně mizernou náladu, jenže pana Konvičku viděla moc ráda. Připadal jí dočista jako sluníčko. Květa často litovala, že tak slušného a hodného chlapa neuměla ocenit, když jí bylo dvacet a nápadníci si u ní podávali dveře. Místo toho si začala s násilnickým opilcem, pak ho vyměnila za prolhaného sukničkáře a nakonec zůstala tlustá, chudá a sama.
„Dobrej, jdu jen pro něco tady do Jednoty. Chtěla jsem jet do města, ale úplně mi vypadlo, že dneska desítka nejezdí.“
„Rád vás vezmu, jestli vám pak jede odtamtud něco sem,“ nabídl se pan Jaroslav, a rozložitá žena se pracně otočila a rozkolébala směrem k němu.
„To byste byl zlatej. Zpátky mi autobus jede ve dvanáct. To je na nákup tak akorát. Tady v Jednotě stejně skoro nic pořádně nemají a ještě jsou šíleně drahý,“ zafuněla a už oteklými prsty pátrala po klice na straně spolujezdce.
Dvojice se usadila v zánovním, ale pečlivě udržovaném, naleštěném Peugeotu a vyjela směrem k okresnímu městu.
„Jakpak se vede vaší paní?“ ptala se Květa, když se z příjezdové cesty dostali na asfalt. Jaroslav přeřadil, přičemž se nechtě dotkl sousedčina tučného stehna.
„Zdena se má prý naprosto skvěle. Je zrovna ve Francii. Nedávno byla v Paříži a teď zamířila k Riviéře.“
„Riviéra...jééé ta se má. To je u móóře, že?“ vyjekla Květa nadšeně při představě malebných francouzských... malebného francouzského čehokoli.
„Ano, paní Březinová. Přes svátky za ní pojedu.“
„Kdy se sem vrátí? Už toho nacestovala za ty dva roky... já bych taky ráda cestovala, ale vždycky tak týden, dva a zas domů. To já bych takhle někde v cizině nevydržela. Ale vaše paní zná ty jazyky, a ono by se to asi nevyplatilo, kdyby každou chvilkou lítala domu třeba z tý Jižní Ameriky, jak byla nedávno.“
„Rozhodně máte pravdu. Je to dost nákladné. Ale když nám zemřela dcera, další dítě jsme mít nemohli, tak jsem si slíbil, že jí to nějak vynahradím... a když jí cestování pomáhá na nervy a je spokojená...“ Jaroslav si povzdechl. Oba se na moment odmlčeli. Květa odkudsi vytáhla středně posmrkaný kapesník, popotáhla a otřela slzy.
„Ach, ta vaše malá Darinka. Takový neštěstí. Ale jak vy to zvládáte, já vás ohromně obdivuju. Takovej Vejvora chlastá jak duha, každej den je dole v hospodě. Přitom jeho holka je dospělá a určitě někde v Německu šlape. Však všichni víme jaká byla... kvítko.“
„To úplně nevíme, paní Březinová. Nemůžeme takhle šmahem soudit. Mohlo se jí i něco stát, a pokud je skutečně prostitutka, tak to taky není nic dobrýho pro rodiče na psychiku.“
„No jo, ale vybrala si sama. Vaše holčička si utopení v bazéně sama nezvolila. Bylo to neštěs...“ paní Květa se zmateně rozhlédla a pak se na souseda zaraženě podívala. „Slyšíte? To zní, jako by někde byla kočka.“ Jaroslav zvedl levou ruku od volantu a ukázal k zadní sedačce.
„Je tu kočka. Tedy spíš kotě. Našel jsem ho na zahradě. Má něco s očima, tak ho vezu k veterináři.“
„Jedete do města kvůli prašivýmu kotěti? Bych se na něj vyprdla. Ale tak vy máte zlatý srdíčko, pane Konvička. Tady za křižovatkou, když mě vyhodíte, tak to bude úplně stačit.“
„Kdepak, dovezu vás až tam. A abych nezapomněl; Zdena mi poslala z Francie nějakou levanduli v balíku. Kdybyste chtěla pravou z Provence, tak si zítra přijďte, nebo někoho pošlete. Mně by to stejně asi všechno chcíplo.“
Paní Květa poděkovala a se sípáním, jako kdyby do města nejela, ale běžela, vystoupila ze sousedova vozu ve společnosti odraných igelitek. Jaroslav jí ještě zamával, pak dojel ke křižovatce, kde zastavil na červenou. Paní Květa zvedla zrak od chodníku až ve chvíli, kdy zaslechla ohlušující ránu. Peugeot odmrštila ze silnice kradená dodávka. Recidivista pod pervitinem totiž trochu spěchal...
Květa si nechala ujet dvanáctku, dvojku i čtyřku a jela domů až šestkou. Proplakala celý den a rozhodla se adoptovat koťátko, které nehodu jako zázrakem přežilo bez úhony.
„Tak vidíš, ani na veterinu jsi nakonec nemuselo,“ zašeptala kotěti do ouška, když mu zanícená očka otřela již značně posmrkaným kapesníkem.
Poté, co se zjistilo, že chybí možnost kontaktovat vdovu i jiné blízké příbuzné, byl vydán příkaz na zabezpečení majetku zesnulého Jaroslava Konvičky. Při domovní prohlídce byla za zástěnou ve sklepě v igelitových pytlích objevena těla Zdeny Konvičkové a Jiřiny Vejvorové v pokročilém stadiu rozkladu. To, jestli Jaroslav Konvička před více než dvěma lety utopil i osmiletou dceru se prokázat nepodařilo. Vzhledem k tomu, že potencionální pachatel byl po smrti, se podezřelé úmrtí Dariny Konvičkové ani blíže nevyšetřovalo.
22 názorů
se sípáním, ne se sýpáním.
Chybí možnost kontaktovat vdovu - spíš není možné kontaktovat
Jinak se mi to líbilo. Možná by to mohl přežít a sám to vykecat v nemocnici v nějakém horečném snu.
Já vím, já jsem to rozuzlení taky tak pochopil, akorát jsem se v něm nic nedozvěděl. To, že lidé nejsou takoví, jakými se jeví, už jsem někde četl… :) – Rozuzlení mě překvapilo pro ten okamžik, protože nic nesignalizovalo, že zrovna u tohohle páne půjde o tohle téma. Jenže ruku na srdce: nemohlo by na něj stejným způsobem spadnout jakékoliv jiné zavedené téma? Myslím, že ano. Tudíž z odstupu pro mě ten moment překvapení ztrácí sílu.
Ovšem, jak říkám, nelze to zobecnit. Vyprávění lze orientovat různě, někoho by zaujal právě ten syžetový zvrat, a že je to omšelé téma, už by mu/jí asi bylo jedno. Pro takového čtenáře by bylo hlavní, že ten konec nebyl vidět. A měl by tak pocit, že prožil něco nového. Když ale bude čtenář hledat spíš myšlenku, tak se bez rozuzlení obejde, a zaměří se třeba víc na podprahové proudy během toho rozhovoru.
A potom, napadá mě, hraje roli i míra realističnosti – nikoliv ve smyslu zobrazení, nýbrž v existenciálním smyslu. Prostě navymýšlet si vraždy a nešťastné náhody coby nástroj k rozuzlení je snadné. Přesvědčivější by bylo, kdyby z jejich použití vyplývala určitá osudovost, nevyhnutelnost, ironická souhra okolností apod. Ale to je na ploše povídky dost těžké realizovat, k tomu je třeba delší útvar. Takže co zbývá, aby se autor neopakoval? Buď mít geniální zápletku, nebo na ni rezignovat.
Mno, já myslí, že bez té pointy by to bylo o ničem...prostě dva obyč lidičkové, co si vypráví v autě...pán rozumný, žena trochu méně... (někomu by to možná stačilo)...ale ta pointa říká, že ten pán není tím koho naprosto cíleně před okolím předváděl...ať už zabil ty dvě z jakohokoli důvodu a dceru utopil, nebo neutopil...má to být o tom, že lidé vůbec nemusí být takoví jací se být zdají (ale netvrdím, že to je vrchol originality:D)
Tobě i ostatním dík za komenty.
Takové rozuzlení jsem určitě nečekal. Ještě přemýšlím, kde bych si pro sebe našel těžiště. Asi v tom rozhovoru v autě, bez ohledu na zakončení. Mám totiž k rozuzlením nedůvěru, nevím, zda se dá vymyslet něco nového. Autor obvykle spoléhá na odstup, který čtenář momentálně nemá, v důsledku čehož se nechá zaskočit. Avšak z odstupu se moment překvapení nemusí jevit tak zajímavý. Chápu, že někdo čte právě proto, že je pořád napřed a zvědavý, k čemu dojde. Mě asi víc zajímá vlastní průběh. Možná, kdyby to skončilo ve chvíli, kdy jaroslav zastavuje na červenou, nic by se nestalo.
Užíval jsem si to od začátku. Pak to bylo šup, ric, pic a trochu rychlý konec.
Myslím, že to (vyškrtnutí věty o policii) pomohlo. Teď ten závěr vypadá jako zpráva z novin.
Dík...jinak se vůbec nemusíš ostýchat vytknout cokoli (mám pocit, že tady se lidi kritizovat bojí...už jen kvůli tomu systému, co se tu vede)...já si každou výtku pokaždý přeberu a každý postřeh se může hodit...když už třeba ne u tohohle, tak příště.
Děkuju...vyškrtla jsem větu o policii..zdálo se mi, že moc odbíhala a prohlubovala tím zdání schématičnosti...
Dobře se to čte, říkám si při úvodním rozhovoru, plynoucím nerušeně až asi do poloviny; až ke zmínce o zemřelém dítěti. Od té chvíle na mě povídka začíná působit tak nějak podezřele -- asi proto, že ten obrat (tragická smrt dcery) je nečekaný, a tak nevím, co dalšího se ještě může přihodit... A ono se opravdu přihodí. Konec je překvapivý a ač je postup, jímž se k onomu konci dopracuješ, poněkud schematický, neváhám (taky pod dojemem názvu, přečteného až nakonec) dát tip.
ještě k motivu vražd... mohla bych vymyslet, proč to udělal, to by nebyl problém, ale za a, byl mrtvej, tak to mohl komukoli říct jen těžko
za b, tohle má být o tom, že lidé často nejsou vůbec takoví, za jaké se vydávají a jak snadné je zmást pitomce jako je Květa... nemá to být detektivka... to, proč a jak to udělal je tedy úplně vedlejší a jen by to odvádělo pozornost
Ne, ty kecy jsem neupravovala... pokud se ti nezdají moc nudné, je to tím, že Zdenda má jiné nároky:D
schválně tam není, proč to Konvička udělal... nejsem Slovenka...střetnout se s něčím používáme normálně... čárku teda dodělám, ale zajímal by mě nějak odkaz.
Peugeot opravím...tu větu zkusím ještě trochu předělat. Dík:)
Tip (0,4 za výkon a 0,3 za povzbuzení) si to zaslouží.
Dále.
- čárka za víceslovným pozdravem skutečně musí být,
- píšeš "ještě jsem se s tím nestřetla". Jsi Slovenka?
- ty jsi ty kecy po Zdendově kritice zkracovala a upravovala, viď?
- docela by se hodilo, kdyby tam k té pointě bylo ještě něco šokujícího, proč to Konvička udělal apod.?
- Peugeot ne Peugeut. Ta věta: "Peugeut odmrštila ze silnice kradená dodávka s recidivistou pod vlivem pervitinu za volantem" je celá strašná.
- ty čísla autobusů jsou hodiny odjezdu?
Soudní zapisovatel?... to dává té poznámce o Jaroslavovi celkem hluboký význam:D
No, já nechtěla aby působili jako James Bond a student z Afriky...já chtěla aby zněli jako nudnej obyč přemoudřelej páprda a tlustá stárnoucí hňupka ... čtenáře mají zaujmout ty informace, co v nich lezou pod tím nudným kabátkem keců o ničem... jinak slušňák masový vrah je téma sice časté, ale ještě jsem se nesetkala s tím, aby to byla pointa (ač netvrdím, že to taky častý není...jen jsem se s tím prostě nestřetla)
Ty kecy jsou imho ze života:D...lidé se tak nudně většinou baví...
...před oslovením se čárka píše, ale ne ve spojení s dobrý den...nebo jsem to tak aspoň někde četla v pravidlech...jinde, jak vidíš, čárky mám.
Tu větu zkusím předělat, ale ta pasáž je zrychleně informativní záměrně...nechci zbytečně odvádět pozornost k nehodě....
dík za komenty