Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+6 neviditelných
Cormac McCarthy - Suttree
datum / id12.12.2015 / 462356Vytisknout |
autorFruhling
kategorieRecenze i neliterární
zobrazeno487x
počet tipů6
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Cormac McCarthy - Suttree

 

 

Juvenilie jsou ošemetným, nicméně naprosto nezbytným literárním fenoménem. Každý totiž musí někdy a nějak začít, a byť jistě existuje řada autorů první knihy, častěji bývají hříchy literárního mládí spíše potravou teoretiků než nakladatelským hitem. U románu Suttree amerického prozaika Cormaca McCarthyho je situace mnohem komplikovanější – McCarthy sice s dílem započal brzy, ale než se dobral jeho konce, stihl vydat nespočet dalších knih a stát se zralým autorem.

 

Vyprávění i po dvaceti letech korekcí nese spoustu juvenilních znaků: Odehrává se v 50. letech v americkém městě Knoxville, v době a místě McCarthyho mladých let, a jeho hrdinou je postava Budda Suttreeho, autorovo autobiografické alterego.  Zde už ale nastává první komplikace. Suttree, coby uprchlík od vlastní rodiny rozhodně nepochází ze středních vrstev a namísto sbírání literárních grantů se má co ohánět, aby se uživil: chvílemi jako příležitostný rybář, jindy coby šmelinář či lovec mušlí. Suttree má charakter pozorovatele, který ze svého hausbótu pevně ukotveného k břehu řeky Tennessee (cítíte rozpor?) nahlíží na okolní svět zlodějíčků, kurev, kazatelů, ochmelků a flákačů.

 

Za nezúčastněnýma a chladnýma očima je však cítit vnitřní boj. Suttree není pasivní postava. I když jeho pokusy uniknout (mezi něž patří i opuštění vlastní rodiny, které je nastíněno v úvodu knihy, až mystická cesta do hor nebo krátký a intenzivní vztah s dcerou mušláře) vesměs končí nezdarem, neschází jim síla a odhodlanost nápadně podobné té, s níž McCarthy popisuje svůj Knoxville.

 

Čtenář cítí rez starého železa, zápach řeky, je spalován jižanským sluncem i ranní kocovinou. Proud obrazů se valí jako rozvodněná vodní masa kolem Suttreeho hausbótu, strhává s sebou vše, co ji stojí v cestě, a konkrétnost popisu vzbuzuje až fyzický tlak.

 

Nicméně samotný svět knihy je faktograficky rozostřen, vstupují do něj fiktivní postavy, objevují se místa, která už nebo ještě v dané době neexistovala: duchové zrušených tramvají a rozpadliny škol.  Drobnosti, které skutečnost mírně vychylují, aby naznačily, že za konkrétními reáliemi se rozkládá mnohem širší jeviště.

 

Umocňováním archetypů a přetahování scén do absurdna McCarthy volně navazuje na klasika jižanského románu Williama Faulknera, s nímž ostatně sdílel i vydavatele. Faulknerovo Absolone, Absolone v pasážích líčících New Orleans působí stejně řvavě a naléhavě. Faulknerův Henry Sutpen i McCarthyo Suttree několikrát doslova pošlapou rozpadliny svých rodinných usedlostí – a s téměř teatrální směsí vzteku, smutku i bezmoci se obrací nejen na své předky, ale hlavně na samotného diváka-čtenáře.

 

S pojetím románu jako lidské komedie (ahoj Dante) se však nezbytně pojí epizodičnost. Suttree coby román působí hodně rozvolněným dojmem. Postavy se objevují a mizí, jejich příběhy jsou vesměs uzavřené, až anekdotické. Humor knihy je černý jako tér a spíš než na pointě se zakládá na paradoxu: slepec svým hmatem z náhrobních kamenů přečte víc než všichni vidomí, kazatel při křtu v řece téměř utopí jednu ze svých oveček. Jednotlivé vrstvení mikropříběhů jistě vytváří paralelu k Suttreeho existenci beze směru a cíle, ale do určité míry i otupuje naléhavost celkové struktury románu.

 

Již zmiňovaný William Faulkner kdysi řekl, že spisovatelovým údělem je zachytit boj lidského srdce, které je ve sporu samo se sebou. Suttree tuto tezi, o níž jsem přesvědčen, že je příčinou Faulknerova alkoholismu, ukázkově naplňuje. McCarthy totiž stvořil knihu plnou protikladů: autobiografický román, který se nezakládá na pravdě, příběh, který nikam nesměřuje, intenzivní vylíčení zmaru i naléhavé zachycení síly, která nás nutí dýchat. 

 

 

 

autor: Cormar McCarthy / přeložil: Alena Dvořáková / vydáno: 2012 / nakladatelství: Argo

 

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

16.12.2015 11:29:15Zordon

Neboj četl jsem ho pozorně a právě proto s ním nesouhlasím. Píšeš, že většina prvotin je slabá, já si nemyslím, že to je většina. Zvláště na vyspělém knižním trhu jako je např. v USA je pro to jedno racionální vysvětlení. Abys prorazil musí knížka stát skutečně zato. Prvotinu totiž neprodá jméno autora.

A slovo juvenilie používáš v nepřesném významu. Toť vše.

16.12.2015 09:38:36Fruhling
Přečti si prosim první odstavec pozorněji.
16.12.2015 09:24:28Zordon

Nesouhlasím s prvním odstavcem. Existuje spousta autorů, jejichž prvotina byla hitem ( a někdy i tím nelepším, co napsali) v rychlosti mě napadají třeba:  A.C. Doyle a jeho „Studie v šarlatové“, Fitzgerald a „Na prahu ráje“, Hemingway „Fiesta“, Boris Akunin „Případ Azazel“.

Navíc juvenile je označení pro dílo z mládí, proto juvenilie nejsou nezbytné. Řada autorů začala psát ve zralém věku.

15.12.2015 12:11:24careful

Takže děj knihy je o rozpolceném chlapoj, co se fláká od nikud nikam a pozoruje... hmm...tak to číst nebudu... já mám k těm popisům a atmosférám  totiž ráda i zajímavý děj.. .recenze imho nenadchne neurazí... zní totiž poměrně intelektuálsky, ale dost neosobitě a za pět minut si vybavím jen to, že jsem četla nudnou recenzi o knize bez děje...

13.12.2015 21:30:11Zdenda

Právě... připravovat se četbou o radost ze života... si nějak nejsem jistej, jestli je to dobrej nápad.

Jinak ty věty se mně líbily.. sice jsem jim taky nerozuměl, ale věřím ti, že nějaký smysl mají... a znějí moc pěkně..

13.12.2015 21:00:45Fruhling

Díky všem za čtení. Uznávám, že v některých okamžicích tenhle text spíše než jako recenze působí jako zápis do čtenářského deníku - včetně té autistické nesrozumitelnosti některých souvětí. Na tom hodlám pracovat a díky za pokopnutí tímto směrem. 

Zpětně musím říct, že Suttree je jedna z těch knih, která vás připraví zase o trochu radosti ze života.

13.12.2015 20:39:55Zdenda

Mně se to líbí. Od McCarthyho jsem toho už přečetl dost a další čas mu věnovat nehodlám - tak apoň vím, o co přicházím. Díky za to.

12.12.2015 18:34:21Lalulá

hm, tak nevím, no, cormac mccarthy je podle mně jeden z nejlepších současnejch autorů... tahle recenze mi ale děsně klouže po povrchu a nepomůže ani dante nebo faulkner... to už bys to taky (při troše snahy) moh našroubovat na cokoliv. Některým větám navíc vůbec nerozumím...

Autorská identifikace je tak posunuta na osobní rovinu.

není mi totiž vůbec jasný, na jakou jinou rovinu by autorská identifikace mohla být posunuta.

a čemu už vůbec nerozumím...

Suttree má spisovatelský charakter pozorovatele

cože?

no nic, asi bych měla tendenci hádat se s každou větou.

Ta recenze se mi nelíbí, jen aby bylo jasno.

12.12.2015 11:39:23Prosecký

Díky. Působíš vyzrále. Tip.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.