Verše z prvního ročníku

 

Mezi verše z prvního ročníku

vplétám strach

co skrývali jsme pod peřinou

 

vždycky jsem říkal

že dětské lásky jsou ty nejdelší

 

 

A tys mě líbala na celé tělo

slunce vycházelo a zacházelo dle našich potřeb

a když nám bylo smutno

stačilo si přát

zázrak

 

 

Pak dlouhé cesty za Vltavu

s tou nekonečnou prázdnotou svobody

modré růže a studený podzim

 

opravdu se i ty nejdelší lásky

tak rychle ztrácí

 

 

Občas ještě vzpomínám

jak stál jsem pod vlakem

a můj smysl pro povinnost mi nedovolil

říci stůj a vystup

vždyť přece musíš jet

za školou

za prací

za dalšími sny

které čekají na naplnění

a tak jsem tam přešlapoval

smál se

mával

a tvářil se

že jsem přišel jen pro čokoládu

kterou jsem nechal u tebe v batohu