Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte setmavý nádraží
Autor
Bloncka
(mýmu tatínkovi k narozeninám a taky proto, že dneska už zase odjíždí na služebku do Ruska a já strašně nesnášim, když tam jezdí...) rychlými krátkými vdechy vychutnává cigaretu. jednu po druhé. neví, že o něm píšu. neohlédne se že právě o něm…
co mě jen nutí cítit se
vedle těch mužů
tak zranitelná.
sama.
jejich pohledy se na mě lepí
gesta mě tolik špiní
jeden za druhým
přistupují
podlité oči
chechtají se mým pohledům.
snaží se mě spoutat
kouřem levných cigaret
a neví, žádný z nich neví,
že ty dva v sobě
nechala jsem dávno letět.
jsou volní.
tak muži se teď diví
mé vztyčené hlavě
přestali nabízet špinavé ruce
jak ulovení králíci
snaží se mi teď
nepohlédnout do očí.
neumí číst v lidech,
nevidí můj strach
ani sílu
která je teď donutila
zaklít
a hlasitě za sebou
zabouchnout dveře nádražky
chrám nedo
tčen, králi!stejně tak já.
(je pravda
že jen blázni a čarodějky
píší po večerech
na nádražích básničky.
Tak vidíte.
jedna nula, hoši!)