Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Cesta do Jiřic

02. 01. 2016
4
13
1774
Autor
Movsar

„Te mňágolivé čorbide, už tě to nebudu ňácat po šesté,“ koulí jazykem na perónu nádraží Praha – střed hutný hulán. Nasedám do vlaku a jedu směr Lysá nad Labem.

U Zelenče v poli strašák. A o kus dál celé hejno strašáků: jsou rozkročení a ze železa a mezi nimi dráty, takhle nějak se vodí děti ve školce, aby se nepoztrácely. Těmihle dětmi proudí sakra vysoké napětí.

Když jsem tudy jel naposledy, krajina se právě rozhořívala podzimem. Naproti mně seděla dívenka a studovala něco chvílemi z papíru, chvílemi z digitálního displeje. Teď je naproti ženská v silném roláku, jí řízek a za okny je teplá zima.

Lysá nad Labem, restaurant na rohu. Sem chodí pojíst svou poslední polévku odsouzení před odjezdem do Jiřic.

V autobuse voní stromeček vanilkou. Zavěšený do prostoru zpříjemňuje už napůl vězňům jízdu do nového bydliště.

K věznici v Jiřicích vede jen jedna dlouhá, kostkami vysypaná cesta. Jak vnikám hlouběji lesem, je jasnější, že stromy vanilkou nevoní. Ten žertér za volantem!

Hájenka, vylomená klika do neznáma. Co je asi v černé tmě těch zdí? Vyděšené oči laní. Jdu dál.

Věznice. Straka hlásí můj příchod. Strážní to hned vědí, dveře z oceli zabzučí, ale na tenhle hmyz si ptáci netroufnou.

Vězeňský dvůr je pustý, jenže je chvíli po obědě, a tak chovanci nejspíš spí. Takto jsme spávali ve školce. Na rozkládacích lehátkách, všichni v jedné místnosti. V čele dřímala za stolem paní učitelka a ze svého polospánku dbala klidu vůkol. Už nevím, zda jsem takto lehával vedle své oblíbené spolužačky a zda námi proudilo velmi vysoké napětí, ale ta představa je sladká.

Čekám. Chodbou sem tam proudí vězňové. Ruce poztrácené v modré barvě, působí odpočatě ti hoši. No woman no cry.

Za okny mezitím opět zavládl ruch. Hraje rádio, debatuje se. Ani karbaníci si neutrhnou pár řečí od úst. Je tu taky klubovna a v ní akvaristický kroužek v plném proudu. Jen rybičky tu mlčí. Ale také ti, co píší dopisy. A že jich není málo. Na tu chvíli, co plní papír tajností a lží, se mění v rybičky. Co na to, tam daleko někde na druhé straně ostnatých drátů, jejich kočičky?

Blíží se druhá hodina. To se začne roznášet odpolední dezert a zalévat černá káva. Cely se promění v salóny dobrého vkusu, zavládnou lehká konverzační témata, z rohu bude kdosi preludovat Chopina. Kdo olízne stříbrnou lžičku, sklidí opovržení. Ovšem jen mírné, neboť v kurzu tu je mírný režim.

Ale po třetí je již všechno jinak: v kterési severské zemi do kolbiště vypustili černou pryž a přímým přenosem tu slávu věstují městu a světu. A taky věznici. Gól, křikli tetovaní muži v jednu chvíli. Bylo to však takové štěknutí, krátké, jako by se ihned upamatovali na své dobré vychování, v zádech jim sedí pan vychovatel.

Odcházím. Jak to tu bude vypadat večer, o tom se dohadují ptáci v korunách sosen kolem. K večeři bude nevinná klobása, neboť všichni tu jsou přece nevinní.

Jdu zase cestou vysypanou kostkami, v dálce se slunce mění v pastel na nebi. A na obecní vývěsce zpráva: Ztratil se ruský chrt Barzoj. Rád se mazlí a miluje piškoty. Chybí nám a my jemu.

Snad se do Vánoc Barzoj vrátí.      


13 názorů

Movsar
04. 02. 2016
Dát tip

díky za zastavení a zprávu. ano, psal jsem to přímo uvnitř budovy, ale samozřejmě je to nadszaené, pudinkem je tam nekrmí. ale zrovna ten hokej dávali, reálií je tam dost. :-)


Lakrov
04. 02. 2016
Dát tip

Úvodní větu chápu až na podruhé.  Zaujalo mě to srovnání věznice se školkou a napadá mě, zda si ty detaily  z činností uvnitř onoho zařízení domýšlíš nebo zda o nich máš skutečný  přehled.


Movsar
06. 01. 2016
Dát tip

lnice a pampeline, těší mě, že se vám líbilo.


pampelin
06. 01. 2016
Dát tip

~Ano


Lnice
04. 01. 2016
Dát tip

já teda za sebe musím říct, že já tě moc ráda čtu a mám tě v oblíbených. Tohle dílko se mi jako každé tvoje jiné moc líbí, říkám tomu literární obraz, prostě popis , pro mne vůbec ne nudný, miluju takovéhle věci, čiší z toho klid a zároveň zajímavé věci k přemýšlení, prosím , hlavně piš takto dál, moc ráda tě čtu:-)


careful
03. 01. 2016
Dát tip

..nevím, co je filmovědec, ani jsem si nevšimla, že by takové filmy byly v kurzu..co vím, tak jsou v kurzu hlavně animáče, komixy a pokračování a předělávky...hlavně...

..jinak si samozřejmě piš třeba o tom, jak sis natřel rohlík máslem...už i to jsem viděla...celý odstavec jen o mazání:D...ale pak se holt nediv, když ti někdo napíše. že je to celkem o ničem...


Movsar
03. 01. 2016
Dát tip

dokonce takové filmy jsou prý dnes v kurzu, byl jsem poučen filmovědci.

je to list z deníku, takže ne každý den se naskytne nějaký třeskutý příběh, který by ještě končil hollywoodským happ endem nebo nějakou katarzí. vždyť i ve výtvarném umění, které je mou, jak jsem se tady už vyznal, největší inspirací, je žánr krajiny nebo dokonce abstrakce. proč by text, jakkoli je z podstaty ukotven v sémantickém řádu, nemohl sledovat podobnou věc.   


careful
03. 01. 2016
Dát tip

no, když nevíš, co si pod tím představit, tak to holt asi lepší nebude:D...ale bavil by tě třeba film se zaběry na krajinku a občas nějakým tím dialogem, nebo honičkou, když by šel od nikud nikam a nijak nedopadl...prostě by najednou skončil...no ...mě teda ne...


Movsar
03. 01. 2016
Dát tip

díky přátelé za čtení a zastavení. prošli jste se mnou tu cestičku k domu smutku, jak se taky někdy vězení říkává.

c: nevím jistě, kefalín, "čo také si predstavujetě pod pojmom obsah".


careful
02. 01. 2016
Dát tip

Já teda nevím...mně se to moc nelíbilo...je to takové nicneříkající...občas v tom probleskne nějaký nápad...něco jako náznak atmosféry, nebo opakování motivů (což jsou ale pro trochu vypsanější lidi takový docela běžný věci)...no a jinak jako co...chlap jede do věznice...proč netuším...pak nastíní nějaké ty pocity z dění ve vězení a zas vyjde ven... 

Pro mě je to jedna z bezobsažnejch slátanin bez názoru, barvy a zápachu... 


Gora
02. 01. 2016
Dát tip

Ráda bych věděla, jak to dopadlo s Barzojem... čtivé jako u tebe pokaždé/T.


Kočkodan
02. 01. 2016
Dát tip
Nevím proč, ale jsem celkem rád, že si tě tam nenechali. A už jsem to tady myslím jednou psal, že lokalita Lysá nad Labem mi je jako rodáku z Přerova nad stejnou řekou belmi blízká. (asi 5 km)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru