Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Najednou

12. 01. 2016
4
1
495
Autor
MAJKL65

Na břehu rána
vstupuji do písku sněhu
našich pobřeží  
kde my s ústy jako roztátými vodami 
stojíme nad stíny sebe samých 
jichž bychom si nebýt lednů a pomalých příchodů dnů
ani nevšimli 
sám nevím, zda jdu proti proudu 
s nímž míří lidé ke svitu fabrik
sami zhaslí 
jen skláním hlavu před kapkami deště
jímž taje
aby mi nesmyl tvář 
kterou si pamatuji ze zrcadel 
a říkám si Bože 
co je za vší tou tmou
které se dopouštíme za polibků a smrti 
když zavíráme nebo jsou nám zavírány oči 
abychom se nedopustili strachu 
jako se i já jej právě dopouštím
ale jen kvůli světlu 
s nímž spatřuji neviditelné
tebe 
kvůli tichu 
s nímž říkám nevyslovitelné
miluji tě 
a kvůli tobě
abych uchopil neuchopitelné
a objal tě
pažemi, které jsou mi půjčeny 
což miluješ i nenávidíš
najednou 
jako každý leden 

 


1 názor

Gora
12. 01. 2016
Dát tip

Majkle, líbí se mi tvá obraznost, třeba ti zhaslí lidé z fabrik...celé /T.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru