Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+1 neviditelných
Setkání s klaunem
datum / id22.01.2016 / 463763Vytisknout |
autorKolobajda
kategoriePovídky
témaHumorné
upřesnění kategorieHumor absurdní
zobrazeno437x
počet tipů8
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Setkání s klaunem

     Setkání s klaunem

Na Důl Darkov jsem nastoupil 1. 12. 1982. Se svým novým šéfem jsme již dříve pracovali na ZAMu, takže jsem věděl, že budu mít co do činění s člověkem rozumným a pracovitým. Nějaký Ing. Petr Praus. Jinak na šachtě moc normálních lidí nepotkáte. Šachta - karvinským nářečím havirňa. Byl jsem srozuměn s tím, že také budu muset fárat. Docela jsem se na to těšil. Každý nový zaměstnanec, který před nástupem neměl žádné zkušenosti s fáráním, musel nejprve nastoupit do  Zaškolovacího střediska, absolvovat „Důlní bezpečnostní minimum“. Tedy i já.

Myslel jsem si, že za ty čtyři roky na investicích na Dole ČSA jsem již dokonale vyškolený investor, neboli že mě nemůže celkem nic až tak moc překvapit. Ale opak byl pravdou. Tady jsem teprve poznal, co to je ten pravý, nefalšovaný, ničím neředěný řev. Důl Darkov (i když už byla zahájena těžba) byl stále ještě ve stádiu rozvinuté výstavby. Hned první den jsem absolvoval nezapomenutelný zážitek. Setkání s klaunem.

Náměstek pro investice Ing. Vicherek neřval, neměl na to hlas, měl i docela slušné IQ, ale naopak dost omezené pravomoci. V podstatě dění na investicích řídil (anebo alespoň si to myslel) Ing. Rudolf Gaál. Ten měl na dveřích své kanceláře cedulku: „Pověřenec KV KSČ Karviná pro dohled a koordinaci výstavby Dolu Darkov“. A v tomto smyslu si uzurpoval právo do všeho kecat. Takže také rozhodoval o tom, koho přijmout do stavu - a koho ne.

Můj čerstvě nový vedoucí Péťa Praus mě seznámil s nejbližšími spolupracovníky a jal se mně připravit na setkání s klaunem: „Tak za chvíli půjdeme na pohovor s Ing. Gaálem, to něco uvidíš a uslyšíš. Věř mi, že to bude síla - a ne aby tě napadlo se smát… To by nás hned vyrazil!“

Péťa zaťukal na dveře, chvíli ticho, a pak se ozvalo mohutné: "Vstuptě!"   Vstoupili jsme a já jsem jenom zíral. Za stolem seděl asi stotřicetikilový obrovitý chlap, zpola holohlavý, obrovské brýle, za kterými bylo možno tušit oční vadu tak na sedm dioptrií (nebo víc), a jeho hlava připomínající tuřín přecházela přes sádelnatý krk v tělo. Zcela asymetrické - mělo nejmíň dvakrát víc přes břicho, než přes ramena. Kšandy a rudá kravata. Kšandy obepínaly břicho tak nějak zboku. Hlavně se nesmát…

Péťa začal: „Dobrý den soudruhu vedoucí, tak jsem vám přišel představit našeho nového spolupracovníka Pavla Vaňka. Je to odborník přes dispečinky.“

„Sadnitě!“ zahučel obr. „Tak odborník, aha! A slaboprudár…  a veděl by si opraviť televíziu?“

„Ano, určitě…“ to jsem spíše zalhal, protože barevný televizor  - no, snad jen vyměnit lampu.

„Tak počúvaj, ty odborník!“ a nadechl se, až málem břichem odsunul stůl. „ Opraviť televíziju, to ti tuná na šachtě je na hovno! Tu sa musí makať, fárať buděš a dispečink v dole postavíš, a ten musí fungovať ako hodinky, lebo na ňom budě záviseť život horníkou! Rozuměš!?! A povedz, ty malý slaboprúdar - ty si inžinier?“

„Ne, to nejsem…“

„A to je chyba!“ probodl mě očima, vstal a já jsem si všiml, že mezi kalhotami a košilí mu na břichu vyčuhují spodky. Sáhl do regálu a vytáhl nějaké dva tiskopisy.

„Počúvaj Projzi… (tak si Gaál upravil Prausovo jméno) na, tu máš! Sadněš a ešče něska mu vyplníš prihlášku na Vysokú školu! Lebo vieš, ty Vaneku, lebo dněska slaboprúd, to něsú len anody, katody, diody a triody! Ale to sú aj elektrónky, neutrónky a pozitrónky... to sa musíš všetko doučiť!

„Ano, soudruhu inženýre“ a souhlasně jsme s Péťou  kývali hlavami jak osli. Hlavně se nesmát.

„Tak dohodnuté… a teraz už ma nezdržujtě, já mám vela roboty! Česť!“

Vyšli jsme na chodbu a Péťa říká: „Tak co říkáš na ten zážitek?“

„No tak to je fakt síla. Zatím jsem ještě něco takového nezažil…“ a už se oba chechtáme. Pak mě šéf zavedl na Zaškolovací středisko.     

A na delší dobu bylo po srandě.

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

26.01.2016 15:43:48Kolobajda

Ahoj Jardo, díky za návštěvu, nepátrej po dějové linii, a žádná VŠ se nekonala. Ale strávil jsem tam osm let. Děkuji za hodnocení a tip.

26.01.2016 13:25:02Lakrov
redaktor prózy

Oproti minulému (Kališti) má tenhle obrázek z minulosti možná prostší zápletku. Závětrečná nabíka (pobídka) k dalšímu studiu je sice překvapením, ale tím, že nemá souvislost s ničím, co bylo předtím v textu zmiňováno, netvoří dějovou linii (jakou byly ty "vynucené" podpisy smluv v Kališti). Napsané je to přehledné, dobře čitelné to je. Předpokládám, že takových obrázků chystáš (nebo už máš připravených) víc, takže přidávám tip na povzbuzení.

25.01.2016 16:16:47Kolobajda

Ach - má hlava!!! Samozřejmě - bylo to o deset let dřív, v roce 1982  :-))

25.01.2016 09:48:57Lnice

:-) já myslela, že v roce 1992 už nebyli komunisti u moci?:)

23.01.2016 08:12:18Prosecký

Škoda, že to není scénka z filmu.

22.01.2016 19:42:24Evženie Brambůrková

Počkáme si a snad se dočkáme.     /T

22.01.2016 16:11:01Kolobajda

To by ses divila - to je jen takový úvod (ale pravdivý), on naopak škodil až moc...  : -)) 

22.01.2016 15:51:00Gora
redaktor poezie a prózy

Pavle, tvůj Klaun byl ještě aspoň trošku osvícený...  ač figurka k popukání, asi vysloveně neškodil...                               /T.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.