Dusná půlnoc

Kouř z tisíců komínů dusí půlnoc nad městem a v posledních oknech bílé vlajky lampiček, čtenáři to pomalu vzdávají. Z rádia zpěvačka hlásí zatmění svého srdce. A v kterémsi okně, zatemnělém na dvě dýchavičná srdce, se blýskl trojúhelník saténu, tady už se nějaká vzdala. Dusná půlnoc.

Hvězda drobné radosti

Tam někde v modravé hloubi vesmíru je možná i hvězda drobné radosti. Člověk se k ní nikdy nedostane, ne. A nemůže ji ani hledat, tak jako pihu pod tričkem kamarádky. Ale může mu být drobnou radostí, že tam někde je.

Krajka mrazu

V Americe na pobřeží možná zrovna položili na hladinu surfová prkna. Tady ale končí neděle a mráz krajkou prošívá okna. Taková drobná překážka mezi člověkem a nekonečnem noci.

Bezlampí

V ulici nesvítí lampy, ptáci ve větvích konečně se vypsí. Někdo si možná splete vchod a taky zlodějům přijde ta černá chvilka vhod. O milencích nemluvě. Z toho kouká nejedeno nemluvně. Ze tmy betonové propasti jak o měsíce později z plín. A někdo ještě kořalkou léčí spleen.