Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

On-line

+2 neviditelných
Za ohradou Arkádie
datum / id30.01.2016 / 464065Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno422x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Záznam sobotního putování.

Za ohradou Arkádie

Za ohradou Arkádie

Můžeš si třeba myslet, že to jsou dveře do Arkádie. Že za nimi kvetou louky, tekou řeky a na březích postavy v nedozírném štěstí. Slunce tam laská ňadra žen a mužům žhaví pytlíky doběla. Ptáci, děti a ovečky si povídají jednou řečí. Tvá fantazie může ty dveře brát ztečí. Svět za ohradou, docela prostou na dřevěná prkna a snění.


Smíchovské cikánky

Ulicí umolousanou zimou v ústupu šly smíchovské cikánky. A byly samý smích. Zatímco ostatní ne, ony objevily lahodu chvíle.


Řeznice

V Kotevní za sklem řeznice. Nezvykle štíhlá, vlasy vyčesané do věnečku. Omývá v kádi nůž, dělá to s něhou, jako by děťátku omývala lulík. O tuhle představu snadno se pořezat.


Zasvěcení

V antikvariátu v Myslíkově antikvář zve svého mladšího pomocníka k polévce. „Je horká, běž si dát.“ A on jde, podobně odcházejí chlapci na prahu věku do pouště, pobízeni kmenovými staršími. Od polévky se jinoch vrátí mezi knihy již jako dospělý antikvář. 


Diamant

Na rohu Lazarské dům Diamant. Těžko čekat, že tu ze dne na den nebude. A přes cestu holka, kávu pije z kyblíčku. Taky by si dala diamant líbit. Možná by pak nezmizela jen tak, ze dne na den.


Mina vtipu 

V bezmasé jídelně dvě holky. Povídají s tiše a naléhavě, ponořeny v řečech, o Benátkách, přednáškách a jiných věcech. Nemá hran a ostnů ten dialog. Jsou jako velryby plující klidnými vodami. A pak se rozchechtají, nejspíš narazily na minu vtipu.


Seforky

Seforky si právě braly někoho na paškál, on jak solný sloup před nimi stál. Měly rty z višní a oči rybíz dočerna, jedna víc než druhá souměrná. 

 

Mléčná radost

V té Bille nebylo zase tak přetopeno, pokladní přesto zvolila úsporný top. A v něm mléčná radost, přelévala se ze strany na stranu, lámala o vlnolam mého hladu. Mléko prý není tekutina, zaslechl jsem kdysi dávno. Aby ale člověk uvěřil, že mléko není kámen, musí projít pokladnou téhle samoobsluhy, je to forma poznání. 


Bar ve Zborovské

Ve Zborovské už chystají bar na večer. Čistí výlohu, diskžokej ladí gramofon. Barman plátkuje citróny a koštuje likéry. Tady všechno musí hrát, je sobota odpoledne, kořalka čeká na ledu. Stmívání začne vábit zábavymilné a mezi nimi taky Bedu, bude se žhavit drát.    

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

01.02.2016 10:46:21Lnice

opravdu lahůdka.-))

31.01.2016 13:09:00Movsar

počkej na léto, kočkodane

díky, aleši!

30.01.2016 23:02:48aleš-novák

polévkový rituál v kombinaci s mléčnou pokladní...lahůdka jedna velde druhé...

30.01.2016 22:05:53Kočkodan
Tedy já bych svému pytlíku nějaké to potěšení moc rád dopřál, ale rozžhavení doběla asi ne. :-)
30.01.2016 20:11:50Movsar

snažím se, gabi. díky, to pěkně řečeno, že jde vlastně o splátku všem těm popsaným lidem.

30.01.2016 19:56:18gabi

aj dnes sa oplatilo...niekto sa iba pozerá, ty aj vidíš a vieš odovzdať *

30.01.2016 19:30:35Movsar

díky, goro, pěkně jsi tu sobotu shrnula.  

30.01.2016 19:26:54Gora
redaktor poezie a prózy

Žhavil Béda, žhavil drát... dnes jsem vzala dveře tvé fantazie ztečí. Uvařila kyblík kávy a po přečtení tvých dílek se vrátila do reality jako dospělá Písmačka... skvělé...                                           /T.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.