Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+16 neviditelných
Sága rodu Homo
datum / id06.02.2016 / 464327Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno442x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Zápisky ze sobotního putování městem.

Sága rodu Homo

Rumová esence ještě nesešla z ulic a bary už se chystají k sobotnímu lalulá. Čistí se výklady, vybírají gramodesky a hostesky si masírují tělesné partie. Krouživými pohyby dlaní rozcvičují své svěřenkyně. Až večer otevře stavidla, rozlétnou se jako cvičenky při spartakiádě. V kuželkovém koulení, rumu opojení.


Solární baroni si přiťukli a bafli z kubánských doutníků, slunce rozsvítilo širý kraj. Už to teče, už to jiskří, pane Jiří, vece jeden druhému. A druhý nato: Pějme píseň proudu nahému!


Je na Smíchově ulice a ta se neuklízí. Podobně jako židovský hřbitov, jako mysl jurodivce. Která že to je? Každá, čekl by pobaveně rabi, osvícen shůry. Každá, rozchechtal by se divec jurý.


Řeka ještě káže vodu, vítr k tomu ševelí. Jdu mostem, tu Japonec zavelí: Vpravo v bok, fotit panorama! Čekám, zda nechá svou skupinu vypít z hrníčku saké a přikáže skočit na lodě kotvící vespod. Nevím, ale saké v této zimě přišlo by vhod.


Nesou si své bandasky, na přechodu za svitu červené z nich popíjejí. Snad zelený čaj, buzeni teinem pak vyrážejí zebrou vstříc malému pražskému dobrodružství.


Nad Myslíkovou krouží helikoptéra. Rádiem zrovna letí píseň o Saint-Exupéryho Malém princi. Třeba pilota zradí rotory, ztroskotá a, ale bude mít štěstí, zůstane živ. A na břehu Vltavy najde svou pohádkovou zem.


Spálená žije zemními pracemi. Parta chlapů v montérkách přenáší těsně nad zemí cosi zabalené v gumovém prostěradle. Předák udává pokyny, celá akce je nezvykle tichá. Možná přenášejí do němoty zpitého druha a soudružsky nechtějí ho budit.

Jenže ulicí ženou se policejní vozy, sirény vřeští k poslechu a tanci. Spánek unaveného druha nemá šanci.


Velká síň fetišů. Lidé se tady shrbení noří do modliteb a někteří se u toho kývou jako židé nad svitkem. Z reproduktorů právě ohlašují slevy na vybrané zboží.


Nábřežím promenují dvojice. Zabrané v hovoru a vážné, neboť se mezi nimi schyluje k velevážnému rozhodnutí: vyslyšet volání druhu, nebo zůstat hluší? A pak jí on bude říkat, jak jí to sluší, a ona zahoří ve tvářích. A čtenář tuší, že ti dva budou v noci psát drobnou kapitolu velké ságy rodu Homo.


Tady se lidé nezvou na chlebíček a kávu do míšeňského hrnku, tady je nádraží se vší svou únavou a špínou. Do zdí vsáklá moč a do tácků z papíru olej. Jedny srdce, druhé klouby bolej.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

08.02.2016 11:27:29Lnice

přestože na sebe asi  prozradím , že jsem romantická duše,napíšu, že nejvíc se mi líbí pohádková zem na břehu Vltavy a drobná kapitola ságy rodu Homo.-)

06.02.2016 19:40:50Kočkodan
Kdepak, můj komentář peklem nepáchne. :-)
06.02.2016 19:10:49Movsar

g: nene, já jsem za každou reakci rád, čtu z ní, je to pro mě žádaný reflexe, díky.

k: tak ta věta? díky, anebo je v tom ještě nějaká zapeklitost?

 

06.02.2016 17:27:13Kočkodan
Z chuchvalce vět mě jedna zaujala obzvlášť. A nevěřím, že je to dáno mým nickem. Movsare, nezapírej, že v tobě něco stoupá. Myslím zvědavost. Dobrá, budu kojit:

Jenže ulicí ženou se policejní vozy, sirény vřeští k poslechu a tanci. :-)
06.02.2016 17:25:09Gora
redaktor poezie a prózy

Možná ti lezu na nervy svým hodnocením, ale pro mne jsou tvé postřehy neodolatelně vylíčeny. Exuperym jsi mne dojal. Budiž mu nebe lehké./T.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.