Olejová mašina

Oheň

Kolem Sulislavi voněl oheň se svým kouřem. Někdo rozpaloval stříbro v zemi, skřítkům k teplu.

Svojšínští drotári

Svojšín. Chlapiska se mazlí s dráty. Přivezli jich celé auto, tohle je pomyšlení! Kovové prsty zhladí jim tváře, těla z montérek již nahá. A když toho bude dost, rozžhaví je to tam dole do běla. Ovidiovy proměny v době drátěné.

Mýtina po jménech

Mýtina. Tady vykáceli život až ke kořeni jména. A tak projíždím bezejmennou obcí kdesi na prahu Krušných hor. S chutí sednout k těm pařezům a sahat po lepkavém dřevě a nečíst roky z kruhů, ale – jména. Neboť nikde není psáno, že stromy je mít nemohou.

Hlad

Tady je Brod. U cesty Jednota, co pocestnému přijde vhod. Sortiment je omezený, ale proč by člověk musel šmakovat z patnácti druhů keksů a deseti lemonád. Vše se tak krásně zúží, když je hlad.

Metličky

Takové suché metličky v aleji, jdou Chodovou Planou. Zdali nesou plody, když se do nich opře na kraji léta slunce? Alespoň plané, aj tak budou od vrabců a dětí s chutí otrhané.

Mariánské Lázně

V Mariánských Lázních vystupují lidé s těžkými kufry. Budou pár dnů pečovat o svá těla, pít hodně slané vody, ztěžka dýchat v tunáých bahna a dávat se i jinak všanc. Večer pak vymění vodu za víno a protančí se až ku radosti žití. A těm, co je tanec chůzí tunami bahna, postačí jen lehkonohá sklenička navíc.

O řeči obrazné

Stojíme. Lokomotiva je nemocná, ohlašuje průvodčí obraznou řečí. Lidé jsou samá stížnost, jiné jen trpělivě kroutí hlavami. Holka, už tak dost popelavá, vystoupila na peron pálit tabákovku, krátit chvilku. Bude nemocná, píšou řečí obraznou na krabičkách. 

Chatová osada

Chatová osada před Chebem. S lačností dítěte vybírám, v které bych o dlouhých červnových večerech, kdy to kolem voní škvířícími špěkáčky a zbytky třešní, choval vášně už ne dětské. Kdyby tak…

Olejová mašina

Strojvedoucímu přistavili novou mašinu. A on teď z ní mačká jak ze zralých oliv. A kape to od cesty, že si ani nestihneš namočit chlebíček.