Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+15 neviditelných
Vábení na vanilku
datum / id12.02.2016 / 464556Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno497x
počet tipů8
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Jeden den, od noci k noci.

Vábení na vanilku

Za nespavé hodiny

Pootevřenými okny ložnic sálá horko rozmilostněných scén, fata morgana ulice. A do toho ztlumený proud rádií, ty samé písně protékající noc co noc stejně, natruc řeckému soudu o řece v stálé změně. Stačí vyklonit se za nespavé hodiny z okna. Nevstoupíš do jiného sídliště.


Poléhavé holky

Děvčátka se prochichtávají ránem. Neukuly valné plány, zato pusy jim svítí jak van Goghovy lány. Poléhavé slunečnice. Tak jdou metrem za svou muzikou, culit se na starší pány.


Vábení na vanilku 

Provan sladké vůně, od ní milenec až stůně. Jsou dva, navštívení středním věkem, on s bradou od molousů, ona s vlasy do motouzu. Nad nimi kníže Václav a dávní svatí, tady jejich pouť začíná. Půjdou a ona v drapéricíh vanilky bude vábit. Kaplany, starce, snílky.


Podvečer

Kupoli Muzea obrůstaly šlahouny červánků, město bral večer. V podnicích začli servírovat šťavnatou krmi do stříbra a ženám nastal přítulný čas. Studenti začtení do knih byli padající tmou vyhnáni z kapitol, do života vezdejšího, do života kol a kol. Pomalu odbíjela hodina prvních setkání, na rozích promenád plaché pohledy lidí blýskaly otázkou: Kdo přijde? Rychle je ale stahoval černovír spěchajících k mlékojedným vržeňátkům, vražedný živel vitalismu, císařský protimluv světa.

A pak zkropil tu lidskou paseku déšť, a voněl vodou a nesl tajemství.


Anakonda

Seděla v tramvaji, u sebe stehna anakondy, horší než vražedné komenado z úpatí Sinajských hor. Smilstva slizký sval, až na bílou křeč divý. Její pohled nebyl jiný: pár temných hvězd, co berou kosmoplavcům dech. Škrtí, dusí. Připomínají, že ve smrt člověk musí. 


Mizející kamarádky

Vyšlehla své čau, chytla ji za ramena, naznačila dva polibky a už si to razily ke kavárně. Dvě siluety mrkacích panen. U stolku pak v řeči zažehly plamen, hořely celebrity, známí, s muži byl dočista amen. Kávu pily obřadně, s rudou stopou v poreclánu, jen na lehký dotyk úst. Nechyběl ani kouř úzké cigarety, štěkaný do vzduchu vervou kastaněty. A pak pohltil je obě docela, stal se jim mizivou clonou. Ale nehlásil nikdo jejich zmizení, neboť každý byl pohlcen kouřem svých věcí.  

 

Pod kolébankou hvězd

Ulice už jsou zas pod výměrem lamp, drženy u života nažloutlým dechem světel roznemohly se samotou. Každý se teď stará víc o svůj spánek, ale pro chlad rána jen málokdo usíná v ulici, pod přímou kolébankou hvězd. Chráněnci peřin a teplých dlaní, které buď jsou, anebo přimyšleny.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

14.02.2016 13:55:22Zdenda

Ty jo, Leicester vede nad Arsenalem. Voni tu ligu asi vážně vyhrajou.

Máš to hezký.

Tip.

13.02.2016 17:15:27blacksabbath

libí se mi TO zachycení.... dne od noci k noci ..... písmenek a slov do miniatur v díle prozaickém.........*/****

13.02.2016 10:05:29Movsar

dkuji vám přátelé. za čtení i energii nalévající zprávy.

13.02.2016 09:29:11gabi

anakonda obzvlášť...majstrovsky poskladaných zopár slov *

12.02.2016 15:52:32Kočkodan
Já provedu dva konkrétní výpichy: konec první, začátek čtvrté.
12.02.2016 14:19:50Gora
redaktor poezie a prózy

Tvá dílka voní vodou a nesou tajemství..../T.

12.02.2016 14:04:37Lnice

excelentní.-)) nádhera*krása* víc slov už nenalézám.-)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.