Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Paměťový deficit - fejeton

15. 02. 2016
6
12
1653
Autor
kuča

 


    Moje paměť je úzce specializovaná - vždy jsem byl schopen vybavit si telefonní čísla, historické letopočty, účty, ale dodnes zcela tápu, mám-li si zapamatovat obličeje. Mnohé známé, příbuzné i kamarády jsem proto smrtelně urazil, když jsem je nerozpoznal v davu, když jsem zmateně či neurčitě reagoval na jejich pozdravy či gesta. Brzy jsem získal nálepku člověka, který strká svůj nos tak vysoko, že už nechce a ani nemůže vidět život kolem sebe. 
   Ne, ne a ne! Jsem tvor veskrze přátelský, s potřebou mnoha sociálních vazeb, a proto mě paměťový deficit a na něj navazující nezasloužená pověst zpupného náfuky opravdu mrzí a trápí. Ale co dělat? Co si počít? Zdá se, že s každou novou svíčkou na narozeninovém dortu zase zmizely tisíce mozkových buněk a tento proces je zřejmě nevratný a -  bohužel - stále rychlejší. Uklidňuje mě jen to, že podobné paměťové výpadky postihují stále častěji i mé blízké, jakož i daleké; zkrátka všechny. Ale i této neradostné realitě lze čelit, a to humorem.  Humorem příjemným, laskavým, ale je-li třeba i absurdním, černým. S jeho pomocí pak lze snést téměř vše a následující příběh toto jen opět potvrzuje. 
   Marcela vždy byla tvorem všímavým, citlivým, a když se dozvěděla, že její vzdálená teta byla nucena ulehnout na lůžko v léčebně dlouhodobě nemocných, nezaváhala a okamžitě se rozhodla vykonat zdvořilostní návštěvu. Byla poháněna i výčitkami svědomí, neboť svou příbuznou už několik let nevyhledala, nenavštívila, neviděla ji. Rozhodla se vše tetě vynahradit, a přivezla tolik vitamínů i laskomin, kolik jí jen objem kufru jejího fiatu Brava dovolil. U vchodu do léčebny zběžně mrkla, na kterém pokoji teta leží, a už se hnala do schodů.
   Na pokoji zažila Marcela první šok - bože, jak teta sešla a zestárla! Tělo velikosti věchýtku, propadlé tváře, jen stále jiskrné oči připomínaly tu kdysi tak vitální bytost! Vůbec ji nemohla poznat a do očí jí vstoupily slzy; ani tetička nevěděla, kdo za ní přišel, ale pak tiše zopakovala: "Marcela," a zdálo se, že má nelíčenou radost. Poděkovala za všechny pochutiny, nechala si jemně rozmasírovat ztuhlá záda a poté, co obě ženy konečně zastavily proud svých slzí, byla Marcela požádána, aby příště přinesla řízky, poctivé vepřové řízky. Vše samozřejmě přislíbeno, vždyť pocit vykoupení za pár deka masa určitě stojí....
   Při následující návštěvě se naše hrdinka potkala ještě před areálem léčebny s další příbuznou, která chtěla také tetu navštívit, takže dámy vkročily do budovy společně. Brzy se ale jejich cesty rozdělily a obě zůstaly překvapeně stát - "Pokoj 301." "Ne, pokoj 310." "Cože???" "Kolik???"  "310!!!"
   Ta správná teta byla zkrátka na jiném pokoji, než se Marcela původně domnívala. Není divu, že už nenašla odvahu vkročit na místo svého omylu; na řízcích si pochutnal její manžel a samotná Marcela si zadělala na pořádný mindrák. Požádala mě, abych celý příběh sepsal a alespoň takto, nepřímo, se chce omluvit neznámé paní, která až dosud marně čeká na objednané jídlo. A já, jelikož jsem dobrák a gentleman, tak rád činím, ale celou dobu se  
s lehkou zlomyslností pochechtávám.
   Už teď jsem zvědav, jaká další dobrodružství nám vynechávající paměť připraví!


12 názorů

kuča
16. 02. 2016
Dát tip

Všem díky za názory!


Já často po ránu v zrcadle nepoznávám ani sebe.

Skvělý fejetonek.


Kolobajda
16. 02. 2016
Dát tip

Pobavilo - jako vždy. I když přiznám se, že již od poloviny jsem začal tušit, jaká bude pointa. Ovšem píšeš poutavě - pro tebe jakékoliv téma (třeba i banální) není banální.   /**

A se záměnou pokojů jsi mi připomněl jednu historku, kterou tady asi uveřejním.  ; -))


Lnice
15. 02. 2016
Dát tip
Na koně jsem úplný specialista, proto jsem to takto napsala, jsem ráda že sis toho všiml :)

Kočkodan
15. 02. 2016
Dát tip
Lenko, když máš paměť „horzně dobře vyvinutou“, to by sis mohla snadno pamatovat i koně. :-)

Lnice
15. 02. 2016
Dát tip

já mám tady tu pamět na obličeje horzně dobře vyvinutou, dokonce rozliším dobře podobnosti byť  jen v části obličeje, můžu tak lehce zařazovat do skupiny i lidi příbuzné, bohužel s pamětí na jména je to už daleko horší a tak oslovuji opatrně, neurčitě a čekám až se nějak sami prozradí:-) moc hezký fejeton:-) 


asi hmatáš moc nízko...nebo vysoko? :o)


Kočkodan
15. 02. 2016
Dát tip
Alesi, kdyz já se - obzvlást u zen - casto dopoustím prehmatu. To pak mohu být rád, kdyz jen vyjeknou "to je neslýchané!" a nedostanu hned i kabelcickou na hlavicku. :-(

Kočkodane, ty zas můžeš místo obličejové paměti zapojit paměť hmatovou...:o)


Kočkodan
15. 02. 2016
Dát tip
Predstava Marcely, jak pobízí do rakvicky neznámou osubku, je vskutku legracní. Sebekriticky priznávám, ze já mám v poznávání lidí podle obliceje take jeste pomerne velké rezervy... :-)

Gora
15. 02. 2016
Dát tip

Taky mám velmi úzce specializovanou paměť, obličeje nebere, zato psy a jiná zvířata stoporocentně. Bavila jsem se, jsme lidé omylní.../T.


zdvořilostní návštěva se ukázala být charitativní...:o)

s ubýváním paměti jsem na tom podobně: obličeje lidí si ještě pamatuji, ale mám problém k nim přižadit správná jména...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru