Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+1 neviditelných
Za časů jablek
datum / id14.03.2016 / 465843Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno536x
počet tipů9
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Za časů jablek

Vysněná mandarinka

Neděle od deště. Raděj bys ležela v sadu plném mandarinek, vystavena slunci a od moře mírnému vánku. Horkem zmalátnělá, oděná jen stíny větví, na okraji spánku. Mandarinka padající fantaziemi osamělého mandarína.


Major Kalaš

Laskavý úsměv majora Kalaše, ten svede zahřát lépe než kamaše. Za předpokladu ovšem, že nejsi vrah. Ne, ty nemusíš mít strach, klidně si zapni televizi, rozkroj jablíčko, nebo, chceš-li, vem láhev za víčko. A jdi s majorem po krvi, stopuj strašného hříšníka, dedukuj, k půlnoci máš svého viníka! 


Souřadnice večera

V souřadnicích večera hledáš něco z neděle, okamžik, jaký by měla nést: sedíš po obědě, trochu mastném, jak se patří, nad čajem v porcelánu, a se svým mignonem rozmlouváš like a lovers do; pak za hudebního doprovodu padnete na barikádě svodů. A jdeš po těch souřadnicích a už je dávno po obědě, bez čaje i milce, a sama zasténáš v úzké chvilce.


Nejistoty a sny Jurije G.

Máš kuráž hledat mezi hvězdami tu nejdál zakutálenou, ale netroufneš si oslovit holku v podzemce. Juriji G., tak rád bys s ní proguljal odpoledne Tverským bulvárem, za ruku ji bral a k večeru pak hostil domácím samovarem. Planetky lásky zakutálené do peřin, třeskli byste o sebe a pozorovali to jiskření. A odráželo by se daleko, až tam do tmavomodrých dálav, kde to dobře znáš. Tak takové byly tvoje nejistoty a sny, Juriji. Teď stojíš kamenný v Aleji kosmonautů a maličká Soňa, obdařená pygmalionskou vlohou, přemýšlí, jak by s tebou vypila čaj a tak dál…


Za časů jablek

Když svět ještě nebyl zabydlen internetem, mívaly večery jiný šmak. Mezi člověkem a nekonečnem vesmíru nebyl žádný elektronický prostředník, svá přání jsme šeptali tišeji než tiše. Taky bylo méně názorů, otázek a odpovědí. A méně vzrušení, méně banality. Odkudsi to vonělo ohněm, omyly se opakovaly, lidé byli víc sami, když byli sami, a víc spolu, když se potkali. Snad i jablka jinak chutnala. To se jim tehdy ještě neříkalo iApple. Pamatuješ?

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

15.03.2016 08:16:09Markel

líbilo *

15.03.2016 07:28:18aleš-novák

dnes jsme taky sami, když jsme sami. Akorát o tom nevíme.

15.03.2016 03:29:29Josephina

jo

15.03.2016 00:12:04Gora
redaktor poezie a prózy

Moc ráda jsem poguljala tvými představami, poeto...                    /T.

14.03.2016 23:34:15over

vynikající domácí štrúdl :)*

14.03.2016 23:01:37gabi

lidé byli víc sami, když byli sami, a víc spolu, když se potkali *

14.03.2016 21:44:19Lnice

aach joo, máš to opět úchvatné.-)** 

14.03.2016 21:43:39Kočkodan
Vysněná mandarinka mi připomněla mládí a poněkud jiný styl tehdejšího zásobování.

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.