Klenotnice lidského

Nahota pobytu

Otevřeli víno, televizi a nekonečný prostor prázdnoty. Takový normální rodinný večer. Už zapomněli na hřích, už je opustila radost z nahoty. Není ale právě tohle perspektiva pro autentickou zkušenost bytí? A tady přichází nová nahota: nahota pobytu ve světě. Víno, televize a prázdno. 

Klenotnice lidského

Pankrác svítí do tmy drahokamy svých oken. A všechny jsou pravé, jak by ne, za každým příběh. Tam právě spustili milostný dohovor, plamen tělesnosti dohořívá, ale praská to ještě v řeči. A támhle zas někdo s knihou na klíně obdivuje starou vlámskou malbu, lidé v senoseči. A jinde blikla lednička, příběh hladu, či nenasytnosti? A má to ten hladovec komu říct, nebo musí počkat, až ho někdo vmaluje do obrázku? Pankrác, klenotnice lidského.

Malé noční upuštění

Usínajícím padají z rukou předměty, malé noční upuštění. A zatímco lidé spí, věci si žijí vlastním životem: telefony se vybíjejí, spotřebiče vrčí své elektrické blues, počítače procesují miliony dat, vrásky mizí pod nočními krémy. Nakonec i lidé vyklouznou z rukou dne a padají prostorem spánku. Zas ráno to s nimi zatřese a oni se chopí svých věcí v domnění, že mají něco ve své moci.

Japonky pod širákem

Dvě Japonky v širácích, kamarádky od hory Fuji, kutálejí si to po ulicích a je znát, že nemají nic s muži. Večer na hotelu odhodí boty, šaty, punčošku. Čas pro kamarádění. A vyhrkne šampaňské, nejen tak trošku, a zpod širáku nahaté nadělení.