Půlnoční slzy

Blíží se půlnoc,

a spánek nepřichází,

mé srdce usnout nedá mi,

mé srdce, jenž ve své naivitě,

dala bych Ti do dlaní.

Já vážím slova,

než ústa řeknou něžnost,

srdce to vždy potvrdí,

než ruka napíše větu,

svědomí se ptám,

co hodí se, co nehodí.

Slovo milovat vyslovuji s úctou,

jak modlidbu, co stéká ze rtů,

a něžnosti co Tobě říkám,

nejsou pro mě rutinou,

kterou řeknu každému,

kdo se na mě usměje,

Však pro Tebe teď tiše vzlykám,

Kde je Tvá upřímnost?

Kde je má naděje?