Pět císařoven

Práce pro školní časopis Bojler.

Tam, kde květ sakury na vodu padá,

v zemi nefritu a říčních perel,

mocný císař kdysi říši své velel,

podlehla mu nejedna dívka mladá.

 

Bylo jich pět něžných panen,

jak alabastr bílé a čisté,

osudy každé z nich nejisté,

však monarchovo srdce – kámen.

 

Starý císař sám první ženu vybíral,

by nejstaršímu potomkovi se zavděčil,

však ten činy svými z radosti jej vyléčil,

nevěrou svou sílu žít jí ubíral.

 

Ministr krásnou dceru měl,

i pánu svému rád s věnem ji dal,

brzy ji však on přes kopce hnal,

„Dej mi syna,“ na tom lpěl.

 

Jako večerní zpěv slavíka a lotosový květ,

taková třetí z jeho dívek byla

vroubek do tvrdého srdce jemu vryla,

než se zimní horečkou odešla na onen svět.

 

V pokladnici pavouk v rohu se třese,

čtvrtá žena bohatství si užívá,

románek s pokladníkem zažívá,

odpluli spolu po posledním plese.

 

Slunce vyšlo nad říší,

kámen kolem srdce praská,

ruku chladnoucí mu žena laská,

 - snad bol ze smrti utiší.

 

Usmívá se, poslední jeho žena,

na statného jinocha na trůně,

jehož před lety nosila v lůně,

a také první, druhá, i třetí dcera.

 

Kde? Tam, kde květ sakury na vodu padá...

---