Mrákotná hodina

Holka

Mostem šla holka se psem. A měla oči jako její husky, smutné a plné lásky. A modré do oblohy a vlasy zapálené stohy.

Dívčí anatomie

Jedla jablko a mluvila o anatomii, holka v metru. V jižním horku byla by ještě hezčí, opřená o pinii, jen tak nalehko, prostá svetru. A se svou kamarádkou by tam u moře svedla o stín hádku. Pak by se dobřily na dívčí způsob: anatomie přišla by jim vhod. 

Mrákotná hodina

Přiházívají se o ní různé věci. V ústech koček nacházejí smrt drobná zvířata, vrátný střežící muzeum posílá mozku informaci o nadměrné dávce morfinu a několik párů promění krátkou rozkoš v početí. Muži s chmelem obnošenými břichy usínají ve světle televizí, ženy osamělé do saténu procházejí další malou krizí. O téhle mrákotné hodině.

Betonová mraveniště

Betonová mraveniště uhasínají do tmy. Tam někde v hlubinách labyrintu, někde uprostřed chodeb a děr, usíná i královna. V posteli s nebesy, hebká nočními krémy, zvláčnělá pilulkou na spaní. Ne, královna není jen na hraní, má poslání: rozhojnit existenci. Co se děje, když už ani žárovky na fotobuňku nevydají jediný lumen? Co pak se děje v betonu?

Ložnice? Studna?

Ložnicí se kývá noční proud rádia, jen sekeru v ruce nemá. Na hranici spánku je to jako na hranici života, člověk se drží, ale pak snadno přepadne přes okraj a padá. Sny prý netrvají dlouho, asi jen takovou chvíli, v níž pavouček svedl zápas o život v ledové studni.