Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+3 neviditelných
Skleněné korporace
datum / id04.04.2016 / 466584Vytisknout |
autorMovsar
kategorieÚvahy
zobrazeno567x
počet tipů9
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Malá "interierová" úvaha.

Skleněné korporace

Velké korporace mají rády interiér ze skla: skleněné dveře, skleněné stěny, skleněné stoly, židle, velká okna. Je nejméně trojí vysvětlení:

1) Estetika čistoty. Není nic čistějšího než nic (jeden politik na svou obranu použil příměr „čistoty křišťálu“, aniž by bylo zřejmé, zda je míněna ryzost kamene, nebo jeho světelná propustnost).

2) Panoptikon. Vím o sídle, v němž je kancelář šéfa situována nad openspace kanceláří zaměstnanců a oddělena podlahou ze skla: šéf tak v jednom kuse shlíží na své podřízené; kromě funkce neustálého dozoru je naplněn i symbolický charakter hierarchického vztahu pána a raba.  

3) Transparentnost. Skleněnými útrobami se říká: jen pohleďte, nemáme co skrývat.

A nyní. Co z uvedeného lze korpracím věřit? A jak si důvody vykládat?

Estetika čistoty koření v obou dalších důvodech, neboť pán doufá v čisté úmysly raba, rab na oplátku doufá v čisté úmysly pána. Transparentnost doufá propustit jen obrazy čistoty. 

Panoptikon má nepochybně svůj perverzní rozměr. Stačí si představit v kanceláři šéfa dámskou návštěvu v sukni. Jde o peep show jako svého druhu zaměstnanecký bonus přidávaný navrch ke stravenkám a lístkům do divadla? Kdo by v takové společnosti nechtěl pracovat?!

A viditelnost? Není snad viditelnost velkým pojmem západního pojetí pravdy, totiž pravdy, která se skrývá? Konstrukce průhledných zdí vcelku snadno obsazuje podvědomé schéma zakrývající lži versus odkryté pravdy.

A na konec malý výlet s aktualitou:

Do oken se opíralo tropické světlo. V místnosti seděli opálení lidé v dobrých šatech. Před každým se krčil malý šálek s kávou, lesklý telefonní přístroj a různě velký štos papírů. Kdyby sklo propuštělo vůně, sálala by skrze směs vanilkového, temně dřevitého i ovocitého odéru. Kromě renesančně krásného výjevu by náhodný divák byl ještě i zmámen do sladkého úžasu. A jak lidé za sklem hovořili a hovořili, slunce bralo vrchu, moře v dálce šumělo a Panama i se  svými „papers“ se hotovila k večeru.

Co tedy korpracím uvěříme?

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

07.04.2016 11:55:16Zdenda
Konecne si tu taky clovek muze popovidat o hrach. :)
K me1 uz se vracet nebudu, ale dvojku mozna vyzkousim.
06.04.2016 21:08:02Fruhling

Jednička Me je pro mě jedna z asi nejlepších 15 her, co jsem kdy hrál. Ale je to dáno tou estetikou, která mi v té době hodně připomínala architektonické vizošky a schémata. Samozřejmě, že v té hře byla zbavena architektonického štěněcího nadšení a optimismu a nabývala silně ambivalentní polohy - viz Movsarova úvaha.

06.04.2016 21:00:09Zdenda

Aha, to nevím. A hrál jsi jedničku? Já z toho viděl jen nějaké obrázky a trailer - a docela se mi to teda líbilo, ale hrát jsem to nezkoušel.

06.04.2016 19:58:14Fruhling

Ale u ME2 už mi ta estetizace nepřijde tak výrazná. Ale uvidíme.

06.04.2016 11:26:51qíčala

:)) nevěř ničemu, co se na první pohled nabízí:) ... bodík i alešovi a careful:)

06.04.2016 00:56:59Josephina

neuvěříme nic

05.04.2016 23:01:12Zdenda

brzy vyjde druhý díl mirrors edge

 

05.04.2016 13:29:09careful

No, ta skleněná podlaha by byla fajn ve Skotsku, kde by předáci museli nosit tradiční kroj. hned by každý zaměstnanec křišťálově viděl, jak velkýho kok... má nad sebou!

05.04.2016 07:38:33aleš-novák

lidé pracující v skleněných kancelářích se postupně stávají se průhlednými, aby uspokojili křišťálovostí své šéfy, křehnou, až se jednoho dne mávnutím motýlího křídla promění na malou hromádku střepů. Snadno se zrecyklují... jen z vybraných kousků brusič vybrousí diamanty do šéfových manžetových knoflíčků. Nesnesitelná lehkost života v akváriu...

04.04.2016 22:24:08Stázka
Zajímavé :)

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.