Osudové setkání

Najdou se gramatické chyby, nejsem zcela výborná češtinářka, ale chci psát, baví mne to... 

KAPITOLA PRVNÍ – SEZNÁMENÍ SE STOPAŘKOU

 

Široké pneumatiky lehce šustili po rozpáleném asfaltu, černá kapota Audi A3 odrážela sluneční paprsky až oči z toho bolely. Žena s dlouhými hnědými vlasy a zamyšleným pohledem pevně svírala volant a věnovala se silnici. Na očích měla černé sluneční brýle a vlasy sepnuté do culíku. Dnešní hádka s její rodinou jí utkvěla v hlavě. Po tvářích jí stékaly slzy. Nečekala, že by její rodina nepřijala tu pravdu o tom jaká je. Pravdu o tom, že nikdy nebude žít s mužem.  Stále slyšela ten křik její matky a před očima viděla stále smutný pohled svého otce. Nikdy si nemyslela, že by takhle mohli zareagovat. Pevně doufala, že to přijmou bez hádek. Její přání se ale nevyplnilo a stalo se opakem.

Z myšlenek jí vytrhla dívka stojící u krajnice. Měla krátké černé vlasy a na sobě tílko a sukni.  Lucku to donutilo zajet ke krajnici a zacouvat až k dívce, která čekala na to až jí někdo zastaví a sveze kam potřebuje.

,, Dobrý den, kam jedete?“ zeptala se Petra a pousmála se.

,, Jedu do Brna,“ odpověděla dívka a otřela si zpocené čelo.

,, Tak hoďte na zadní sedačky batoh a nasedněte. Také jedu do Brna tak Vás sebou vezmu,“ souhlasila Petra a počkala až se dívka připoutá. Poté hned vyrazili směrem na Brno. 

,, Domů nebo za rodiči?“ optala se Petra se zvědavostí .

,, Jedu domů. Od rodičů právě odjíždím a nebylo to zrovna milé setkání, ale to zrovna moc řešit nechci. A vy?“

,, Také od rodičů a asi jsme na tom stejně, také jsem s nimi neměla zrovna pěkný víkend,“ pousmála se Petra a pohlédla na dívku sedící vedle ní.

,, Je mi to hloupé, protože se známe chviličku, ale neprozradíte mi své jméno? Raději bych vás oslovovala jménem než nevědět s kým jedu,“ pobídla dívku a ta vypadala, že se na chvíli zamyslela. Přemýšlela nad tím, zda jí má své jméno prozradit nebo ne.

,, Jsem Tereza  a vy?“

,, Já Petra. Nechci být nějak dotěrná, ale proč jste se s rodinou pohádala? Přeci rodina je to nejdůležitější ne?“ zeptala se Petra a zpomalila. Kousek před nimi stáli policisté.

,, To ano, ale moji rodiče nedokázali pochopit proč jsem se rozešla se svojí přítelkyní. Pořád mě nutili, abych jí vzala zpět, ale potom co udělala o ní nechci ani slyšet.“

,, Mohu ti tykat?“

,, Ano a ty mě také tykej prosím,“ pousmála se Tereza a poohlédla se po policii.

,, Jestli jsem moc zvědavá tak mi to pověz, ale co se stalo? Není na škodu si s někým o tom popovídat ne?“ zeptala se Petra a odbočila na benzínku.

,, Vše bylo nějakou dobu v pohodě, dokonce jsem se k ní měla stěhovat, ale den potom, co jsem dala v práci výpověď a chtěla si odvézt nějaké věci, tak sem zjistila, že je mi nevěrná.  Tak jsem se sbalila a odjela k rodičům. To jsem ovšem netušila, že mým rodičům, kteří ji měli hodně rádi už volala a do telefonu jim řekla svojí verzi.“

,, A ta byla jaká, jestli mohu vědět?“ ptala se Petra dál, protože jí začala tahle událost velmi zajímat.

,, Řekla jim, že mi chtěla odpustit nevěru, že jsem jí celou dobu podváděla s jinou a ona nás prý i u ní doma našla. A mělo to být dne ráno.  To, že ona podváděla mě to jim neřekla, ale tohle si vymyslet dokázala.  Rodiče jí to uvěřili a začali mi přikazovat, co mám dělat. Prý, že se mám s tou holkou rozejí a vrátit se ke Karolíně. Což jsem odmítla, řekla jim svojí verzi a dočkala se toho, že mě nechtějí ani vidět. Dokud jsem nevypnula telefon tak mi ještě chodili sms od Karolíny, že si mě najde a podobně. To je tak asi vše, co k tomu mohu říct,“ dopověděla a po zastavení vystoupila z auta. Otevřela zadní dveře a začala hledat v batohu peněženku.

,, Jestli hledáš peníze tak je nehledej. Kávu a pití na cestu a třeba i něco k snědku koupím. Říkala jsi, že si dala v práci výpověď, že?“  Prohodila Petra a když uzamkla své Audi tak odešli vybrat něco na cestu.

,, Ano, musím si najít něco jiného.“

,, Mohu tě pozvat na vínko ke mně až dojedeme? Můžeme si více popovídat a lépe se poznat a promluvíme o práci, protože já mám vlastní autoservis a sháním někoho do kanceláře kdo bude zařizovat takové ty obyčejné věci na které nemám moc času,“

,, Jo proč ne. Doma stejně na mě nic a nikdo nečeká, takže nemám kam pospíchat,“ Odpověděla Tereza a s úsměvem na Petru pohlédla.

,, Dobrá, budu ráda za tak milou společnost.  A měly by jsme pokračovat v jízdě, nebo dorazíme bůh ví kdy.“ Zasmála se Petra a s dvěma lahvemi vína nasedli do auta. Pomalu vyrazili na cestu a poslouchali rádio.

,, A vůbec já ti o sobě právě řekla vše a o tobě nic nevím. Co kdybys mi něco řekla ty? Já ještě mohu říct, že mám ráda fotbal, je mi 27 let, bydlím sama, momentálně jsem nezadaná. Teď je řada na tobě,“ Pobídla jí Tereza a čekala až začne.

,,  Teď se musím soustředit na jízdu, tak ti vše řeknu až doma. Tam bude více času a nebudeme tak soustředěné hm?“ snažila se z toho Petra vykroutit, ale věděla, že jí to nevyjde. Doma o tom mluvit bude muset. Terka jí o sobě řekla všechno.  Chvílemi ji sledovala a přemýšlela jak velkou by u ní měla šanci. Nebo zda by o ní vůbec Terka stála. Sledovala její delší pěkné nohy a její mladou tvář. Terka měla teď zavřené oči a hlavu měla opřenou o dveře.  Doufala, že Terka neví, že si jí Petra prohlíží, ale věděla to moc dobře.Cítila její pohled.

,,  Jsme tu,“ řekla Petra a sledovala Terky  překvapený výraz.

,, Tady bydlíš? Přála jsem si tu bydlet a mohla jsem, ale nevyšlo to, byty tu jsou hodně drahé.“

,, Ano bydlím tady. No drahé jsou, ale za to se nemusím bát, že se mi tu něco stane. Vchod je na čip a nad vchodovými dveřmi  je kamera, takže hlídané je to tu dobře. Kde bydlíš ty?“

,,  V jedné z těch starších barácích takže rozhodně nic tak luxusního jako tady,“ zasmála se Tereza a vystoupila z auta, kde na ní začaly dopadat paprsky sluníčka.  Vzala si z auta krosnu a vyšla hned za Petrou ke vchodu. Za pár minut byli v bytě a Tereza se začala kolem sebe rozhlížet. Takhle pěkné to u sebe doma nikdy neměla a mít nebude.

,, Máš to tu moc pěkné Peťo a myslím to opravdu vážně,“ pochválila Terka a odložila na chodbě svůj batoh tak, aby nepřekážel v cestě.

,, Děkuji a teď se někde posaď já naliju víno, co mám v ledničce, aby se nám tamto vychladilo,“

,, Dobře, děkuji.“ Odpověděla Terka a posadila se na gauč. Petra zatím nalila dvě sklenky červeného a donesla jej do obýváku.

,, Děkuji a teď už mi řekneš něco o sobě?“ vyzvídala Terka a sledovala její hnědé oči.

,, No jsem o dva roky starší než ty taky nikoho teď nemám a co se týče rodičů. Ti si doteď mysleli, že jim domu dovedu nějakého pohledného muže, ale když jsem jim řekla jak to je, tak se na mě dívali vyčítavě až pohrdavě a otec prohlásil ať se jdu léčit. S mámou jsem se také pohádala a tak jsem raději odjela a nechám to na nich. Až se ozvou tak se ozvou,“ pokrčila Petra rameny a upila ze sklenky.

,, Taky pěkný. Takže to prostě nevzali a asi ani nevezmou, že?“

,, To nevím, musíme tomu dát čas, přeci jen jsou starší a mají na to jiný názor. Napadlo mě, jestli by jsi se zítra nechtěla jet podívat ke mně do spediční firmy? Když tak by jsme sepsaly smlouvu a mohla by jsi tam zůstat rovnou jako v práci.“ Nabídla Petra a Terka kývla hlavou.

,, A co je to za firmu?“ zeptala se zvědavostí.

,, Je to firma kde moji zaměstnanci nakládají do kamionů a řidiči s kamiony s tím pak jedou tam kam mají. Jezdí i mimo Českou republiku. Jde o to, že si nás najme nějaká firma a my jí pak dovážíme zboží, které si objednala. Stačí?“ zeptala se Petra a pousmála se.

,, A co se týče peněz, tak toho se asi v takové firmě bát nemusím, že?“

,,  To rozhodně ne. Plat jako nástupní ti dám dvacet pět tisíc a k tomu máš příplatek za svátek a víkend. Jediné, co je třeba je se domluvit anglicky a trochu německy, jelikož volají i zahraniční klienti, ale to snad u tebe nebude problém ne?“ zeptala se Petra a upila ze sklenky.

,, Ne to určitě ne. Dokonce anglicky se domluvím dobře, ale lépe německy. Nikdy se mi ovšem nestalo, abychom si s cizinci nerozuměly,“ zasmála se Terka a dopila sklenku.

,, Tak to jsem jedině ráda. Budu ráda, když se ti u nás bude líbit a budeš teda pro mě pracovat. Není to sice jednoduchá práce, ale zase jsi ve společnosti mnoha lidí, takže nudit se tam opravdu nebudeš,“ odpověděla Petra a dolila jim další sklenku vína.

,, No, ale ještě mi pověz kde ta firma je, protože nemám auto a ne všude jezdí autobusy. A auto asi jen tak mít nebudu.“

,, O to se vůbec nestarej, protože do práce tě vozit budu já a pokud máš řidičák tak by se dalo zařídit i služební auto,“

,, No řidičák mám, ale nerada mám půjčené auto, protože pak když se něco stane tak nebudu mít na opravu,“ namítla Terka, ale Petra nad tím mávla rukou.

,, Myslíš, že nemáme ty auta pojištěný? Ty jsou pojištěný firmou na nějakou částku, ale jak chceš, když budeš chtít dostaneš ho, když ne budu tě vozit já autem,“ pousmála se upila.

,, Dobře tak uvidíme. No já raději už půjdu, dvě lahve vína mi docela stačí. Máš nějakou tužku a papír, abych ti mohla napsat adresu kde bydlím?“ zeptala se Terka a Petra jí za chvíli donesla tužku a papírek. Terka na něj napsala adresu a číslo vchodu. Pod adresu ještě připsala své telefonní číslo kdyby náhodou nebyla ještě venku, aby jí třeba Peťa mohla zavolat.

,, A nechceš tu zůstat? Bylo by to teda mnohem jednodušší,“

,, Ne Peti, já pojedu doma. Věř, že to bude tak lepší. Ty budeš mít vedle sebe více volna a není zrovna dobrý nápad spát u někoho s kým se neznám. Třeba příště zůstanu,“

,, Dobře. Nebudu tě k tomu nutit, ale musím jít s tebou dolů, protože bez čipu se nedostaneš ven,“ zasmála se Petra a zvedla s z gauče. Počkala, až se Terka  oblékne a hodí na záda batoh. Odešli dolů, rozloučili se a Terka vyrazila domů. Pěšky to měla asi dvacet minut a byla ráda, že se projde. Večer už nebylo takové teplo jako přes den a tak nemusela pospíchat. Hlavou jí běžely různé myšlenky a nápady. Do práce se těšila, ale měla z toho i trochu obavy. Nikdy nedělala ve velké firmě. Věděla, že s jazyky nebude problém, ale netušila jak bude zvládat takový stres.  Za asi patnáct minut byla doma, vybalila své oblečení a vběhla do sprchy. Za celý den byla dost zpocená a cítila se nesvá. Dala si potom ještě večeři, která byla ze zbylých rohlíků a másla, které bylo v ledničce. Následně si lehla a ještě se dívala na internet než půjde spát. Během chvíle jí došla sms, že Peťa bude před barákem v půl šesté ráno. Terku to celkem překvapilo, že tak brzy, ale nemohla s tím nic dělat. Za pár minut usnula a těšila se na ráno.

---