Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Orel

03. 05. 2016
2
5
989
Autor
Herpes123

Bylo pondělí večer. Kráčel jsem špinavým městem, z komínů obrovských cihlových domů, které mě svíraly, se linuly mohutná oblaka kouře, stoupající ke studené obloze, na jejímž vrcholu čněl zářivý měsíc. Vítr se proplétal úzkými ulicemi a tvořil víry prachu, které pak hnal proti mé tváři. Vzduch byl prosycen štiplavým smogem, vůní cigaret, vína a špíny. K zemi se snášel protivný déšť, který tvořil na nerovné silnici a chodníku nejrůznější potůčky a kaluže. V děravých okapech nade mnou tekly proudy vody, které se na jejich konci zběsile vrhaly do hlubokých kanálů.
    Zničehonic
 jsem před sebou spatřil jasné, žluté světlo které nepocházelo z blikajících pouličních lamp. Uslyšel jsem na obloze řev, ptačí řev znějící jako andělské trubky. Podíval jsem se vzhůru a uviděl mohutného orla. Obklopovala ho oslnivá, ohnivá záře která pohltila všechno, co bylo v dohledu. Při každém mávnutí jeho majestátních křídel, od nich odlétali žhavé jiskry, které vyplňovali čtvrť pod ním příjemným teplem. I na takovou dálku byli naprosto zřetelné jeho svobodné, smutné, zoufalé oči v nichž byli zapsány příběhy všech těch lidí, o kterých nikdo nikdy neslyšel a ve kterých se jako v zrcadle odráželo město pod ním. Hleděl jsem s údivem na tu nádheru, odehrávající se tam nahoře a postřehl, že si mě orel všiml. Jako by se zastavil v letu a se zájmem mě pozoroval. Znejistil jsem, orel nade mnou začal pomalu kroužit. Nevěděl jsem co dělat. Cítil jsem neodolatelný chtíč, zároveň však strach, strach opustit tuhle ulici, strach z neznámého. Z mého zasnění mě vytrhlo až zpozorování, že se orel řítí přímo proti mě. Rychle jsem se přikrčil a utíkám se schovat pod rezavou, plechovou střechu. Těsně před očima se my na poslední chvíli mihly ostré pařáty. 
     Zahlédl jsem ještě orla, jak zklamaně opět vzlétá ke hvězdám. Naposledy se na mě otočil a jeho záře zmizela v husté tmě. Teplo se pomalu rozplynulo, zavládla opět bodavá zima. Zamáčkl jsem slzu a chvíli jsem ještě poslouchal déšť, který bubnoval o můj bezpečný úkryt. Vím že se orel ještě vrátí, ale já už budu připraven, zavřu oči a nechám se unášet v jeho pevných spárech tam, kam se podívá jen málokdo...


5 názorů

Lakrov
10. 05. 2016
Dát tip

Na jednu stranu si říkám, že (i když nevím o čem, co je ústředním námětem)  je to napsané celkem sugestivně, na duhou stranu mi (na to jak je ten text  krátký) vadí spousta pravopisných chyb.  Takže na ně upozorňuji a literární posouzení ponechám na lepších čtenářích,  než jsem já.  ...se linuly mohutná oblaka kouře... ## LINULA  ...odlétali žhavé jiskry, , které vyplňovali...  ...oči v nichž byli zapsány...  ...Těsně před očima se my na poslední chvíli mihly...  


careful
05. 05. 2016
Dát tip

...druhá věta je  překombinované souvětí...

..děsně moc doplňujících vět začínajících které-který

se "my" na poslední...

 


Gora
03. 05. 2016
Dát tip

Místo chtíč bych dala třeba touhu, mihly pařáty s y.,vrhaly se s y a to samé svíraly. Celkově zajímavé a dramatické. T.


K3
03. 05. 2016
Dát tip

Líbilo se mi to. Hezky vykreslené motivy jako mozaika představují fantastkní obraz. Docela nečekané ukončení to okořenilo. Nutí k zamyšlení.

Největší slabinou jsou chybějící čárky. A závěrečné, málo kdo, /málokdo./ To jsou naprosto zbytečné chyby. Stačilo by ještě několikrát přečíst a vypilovat. Druhou strašně dlouhou větu by bylo vhodné rozdělit na několik kratších vět. Zní kostrbatě a neuspořádaně. Škoda. Přesto tip.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru