Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

The Fountain

11. 05. 2016
5
5
631
Autor
JARUB

Xibalba

Kolik lidí přešlo přes můj stín,

když v záři slunce zůstala jsem stát;

do víru myšlenek se vrazil klín

a řvoucím tichem osud na zem spad.

Cinká to, když křehký fraktál

vylomí se ze spaní a z ledu,

září mimo čas,

to nedovedu.

Až světlo ze mně potemní,

vychladne konečně i moje tělo,

potichu ve mně vesmír sní

a znovu začít by se chtělo.

Tajně a pomalu kapka stéká

v odvěkých řečištích,

na život čeká

a krajkoví je krásně jednoduché,

jako já se tebou proplétá,

víří vzduchem,

rozmaže fialovošedý západ jako kometa.

Už z lásky ani z konce nemám strach,

až jednou jedno přijde

nechám se spálit ...... v kopřivách.


5 názorů

JARUB
07. 12. 2016
Dát tip

Děkuji Jani!


vesuvanka
06. 12. 2016
Dát tip

krásná báseň :-))) TIP


JARUB
24. 06. 2016
Dát tip

Díky!!


Markel
19. 05. 2016
Dát tip

líbila moc *


Miroslawek
17. 05. 2016
Dát tip

Tak křehký fraktál není špatný, ale není to málo Antone Pavloviči?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru