okouzlil mne pohled z okna..

lípa srdčitá

uvnitř sebe skrývám vůni

dřeva a pylu lipového

v dešti krásně voní

voní to jarem

vyčítám si každý tah

který není přesný

jako malířka jsem a nadávám si

musím být dokonalá!

(ale kdo je? neomlouvám se..)

dnes ráno

plachost vítězila

sestřelila jsem svou osamělost slovem

a nevytáhla paty z domu

zakousla jsem se do perníčku

od vánoc.. byl podivně měkký

a poleva se drobila

ve tvaru srdce

jako koruna lípy

ukousla jsem kousek sebe

okouzlena..

snář

hvězd plný snář

otáčím na jediné souhvězdí

kterému rozumím

láska

marně se snažím zjistit

jestli některá hvězda spadne

snad shoří v atmosféře

snad uvidím ji ve tvých očích

pojď, budeme si něco přát

..je až příliš daleko

nesčetněkrát jsem jí šla naproti

ale ušla jsem jenom pár metrů

než oblohu zatemnily mraky

snad chce zůstat utajena

a tak namáčím štětec

a souhvězdí překrývám černou..