Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dál od slepých ramen

19. 05. 2016

993

Autor

Petr333

Radce...

"Miluju tě Bobíšku - víííš?! a jednou chci bejt celá tvoje

(jakože poprvý) - chápeš?" slibovala mi kdysi jistá slečna, vahou citů svých necelých šestnácti let.

Jenže já, byl tehdy mladej argentinskej bejček

právě vypuštěnej z ohlávky výběhu vojny do velkýho voňavýho světa

a nechtěl čekat, až odloží svý panický strachy

a v praxi naplní touhy o veliký rodině nejméně šesti dětí.

Nestal se jejím princem a jednoho dne ji nadobro pustil k vodě.

A pak jsem o ní roky nic nevěděl.

Protloukala se prej s nějakým týpkem co zbytek rozumu

naházel do automatů, nebo prolil chřtánem v knajpách periferie.

Ale ona stále chtěla, jen tu rodinu. A měla ji mít s tímhle podivným chlápkem.

Brzy se těšila na příchod svých vysněných dvojčat.

Dneska, už bohužel nikdo nezjistí - co bylo tenkrát špatně.

Na sál je údajně přivezli, pro jedno dítě pozdě

a to druhý - přidušený na omotaný pupeční šňůře

to po pár dnech nezvládlo...

Sedím teď v autě parkoviště vánočně nazdobenýho marketu.

A přemýšlím, kde se v tý kdysi tak drobný a křehký holčině

vzalo tolik síly tohle všechno zvládnout.

Jak tam tak stála (kousek naproti nám) a sledovala manžela

co upevňoval na střechu auta obrovskou kanadskou jedli

kolem nich pobíhala, jejich sotva tak osmiletá dcerka

najednou jsem věděl, že někde tudy - teče naše řeka.

Oplatil jí úsměv a nechal se dál unášet jejím neklidným proudem.

Dál od slepých ramen, kde rodí se - naděje.

Kde život je krev a krev - je život.

Až po zbytek našich dní.

22 názorů

sepotvkorunachstromu

02. 10. 2016

Dát tip

Jooo..to to to co u tebe miluju!

blecha113

31. 05. 2016

Dát tip

Jak říkám- zraješ jak víno...

Petr333

25. 05. 2016

Dát tip

Rozsekaný na polínka... to je docela výstižný pro mou tvorbu na pomezí prózy a básní... děkuju za stopu na smetišti. :-)

Grafická podoba připomínající volné verše mě sice zpočátku odrazuje, ale už asi od třetího řádku mi dochází, že je to opravdu prozaický text, jen rozsekaný na polínka poskládaná do hranice. Dobré je to, celkem působivé. Tip.