Homo digitalis

Podvečer v zahradnictví

Je pátek podvečer a v zahradnictví lidé vybírají antické sochy. Vzít Venuši italskou, nebo mélskou? obrací se padesátník v golfovém triku na ženu. A co Davida? opáčí ona emancipovaně. Zabalte nám je obě, poručí personálu. Plastovou kartičkou přejede krabičku, zapípá to a už jsou na parkovišti. Přes moře tisíciletí putují v úložném prostoru kombíku dvě sádrové figury někam do Nebušic. Tam budou stát a hledět do stejně sádrových tváří zbohatlíků. A dál nic.

Óda na konzum  

Stejně jako motory rodinných kombíků vychládají srdce manželů. Vrátili se z nákupní galerie, kde se kochali vystaveným tovarem. Pak snědli půl kila bifteku a u pekaře Pavla ještě stihli koupit briošky na ráno, kdy vezmou vejce a kávu varem. A nanovo budou meditovat, co přikoupit do bytu a jestli k obědu salát, nebo kýtu.  

Homo digitalis

Člověk digitální éry: člověk profilu. Virtuálním prostorem proudí profily. Je jim věnována péče, aktualizují se údaje, fotografie, volí se vhodní přátelé, vstupuje se do vybraných klubů. Někdy se dají profily do pohybu, vznikají multitudes, aby brzy pohasly a profily opět upadly do narcistní letargie. Homo digitalis.