Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+16 neviditelných
neobratná
datum / id31.05.2016 / 468591Vytisknout |
autoragáta5
kategorieVolné verše
zobrazeno758x
počet tipů16
v oblíbených2x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
neobratná

Nechám si okna dokořán

a do dvora se budu přít
o svý oči a uši,
se všemi duchy,
co kdy překročili práh mýho pokoje.


Dívám se,  jak šustí den,
a když pohnu záclonou,
ustelou si prasátka vedle plynovýho domku,
chvilku se vrtí v blejskavým
a nakonec znehybní i se mnou.
Jemnej prach dotancovává u kotníků.
Nepotlačím tu potřebu říct ti…

Tak vezmu hlínu

a tvaruju až do oteklých prstů
tvý oči, hrbolek na bradě…


A pak zase neobratná
opouštím tuhle chvíli,
visím někde v prostoru,
na prstech zbytky stínů,
prošlá všemi kouty…


Je rozpáraný večer a já nerozsvěcím.
Po zdech táhnou tuláci,
nesou obnošený dary.
Přitisknu rty blíž.
Hladím ty modrý cesty…

tu touhu po rozpřahu…

 

 

 

                                                                                                                                          

                                                                            pro stárnoucího vlka a ostatní stejně naladěné - spisovně:

 

                                                                                                                                           Nechám si okna dokořán


                                                                                                                                                     a do dvora se budu přít
                                                                                                                                                     o své oči a uši,
                                                                                                                                                     se všemi duchy,
                                                                                                                                                     co kdy překročili práh mého pokoje.


                                                                                                                                            Dívám se,  jak šustí den,
                                                                                                                                            a když pohnu záclonou,
                                                                                                                                            ustelou si prasátka vedle plynového domku,
                                                                                                                                            chvilku se vrtí v blýskavým
                                                                                                                                             a nakonec znehybní i se mnou.
                                                                                                                                             Jemný prach dotancovává u kotníků.
                                                                                                                                             Nepotlačím tu potřebu říct ti…

                                                                                                                                                     Tak vezmu hlínu,

                                                                                                                                                     tvaruju až do oteklých prstů
                                                                                                                                                     tvé oči, hrbolek na bradě…


                                                                                                                                                     Pak zase neobratná
                                                                                                                                                     opouštím tuhle chvíli,
                                                                                                                                                     visím někde v prostoru,
                                                                                                                                                     na prstech zbytky stínů,
                                                                                                                                                     prošlá všemi kouty…


                                                                                                                                                          Je rozpáraný večer a já nerozsvěcím.
                                                                                                                                                     Po zdech táhnou tuláci,
                                                                                                                                                     nesou obnošené dary.
                                                                                                                                                     Přitisknu rty blíž.
                                                                                                                                                     Hladím ty modré cesty…

                                                                                                                                                     tu touhu po rozpřahu…

 

 

 

                                                                                                                                                         

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

01.06.2016 22:16:07agáta5

Petře :))

kolobajdo, hlína je živá! :))

 

01.06.2016 22:13:52Kolobajda

Agáta sedí u žentouru pozdě do noci. Oči se jí už klíží, však není pomoci. Myšlenky vytáčí z neživé hlíny - ty nelepší se rodí z potu a dřiny...   /***

01.06.2016 17:37:25Petr333

jsi jak planá réva, která zraje a zraje...a všichni žasnou jakej že bude ten letošní ročník. tak pa, utíkej zas roztáčet kruhem.

01.06.2016 17:22:08Stárnoucí vlk

;)

31.05.2016 21:02:43agáta5

všem díky za zastávku :)

31.05.2016 20:51:24agáta5

žoviální? :)) já píšu většinou tak, jak mluvím... škoda, ale mohla bych ti udělat vždycky "pro stárnoucího vlka" to by šlo, když se občas zastavíš :)

jdu na to :)))

31.05.2016 20:48:02Stárnoucí vlk

docela jo, ale v poezii nemusím, nespisovné výrazy, přijde mi to žoviální

31.05.2016 20:04:02over

zase jedna parádní, kterou je třeba uschovat :)*

31.05.2016 17:00:21Čudla

Líbí /*

31.05.2016 16:35:55MKbaby
Žůžo :-)

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.