už je čas...

kouzlo

můj podiv spočinul

na hodinách místní výlohy

přesně takové měla..

ale už je dávno po 12

a hodiny ještě nestojí

(snad jdou na setrvačník

nebo prodavač zná to kouzlo..)

měla jsem ráda ty chvilky

u babičky, když bylo ticho

to se vmezeřila její slova mezi

takové to tik, tik

a korunou toho všeho

bylo tiché

natáhnutí přesně ve 12

dnes se hodiny stále natahují

ve starožitnictví za rohem

(snad jdou na setrvačník

nebo prodavač zná to kouzlo..)

podzimní

ztrouchnivělý vítr

se prohání po světnici

je podzim a dere se peří

zní to poněkud hluše

zvony zní do prázdnoty

jen tak na čtyři doby

víska ztichla

(zemřela farářova žena)

tolikrát povídala..

každý rok to bývalo stejné

..jen ta děcka

rostou před očima

přesýpací hodiny

očekávám tu chvíli zvanou

příště

myšlenkama cukruju koláč

zapomnění

(nejlepší drobenka bývá s kokosem)

do samoty utíkám

a pečlivě počítám

zrníčka přesýpacích hodin

došla jsem k číslu 581 661

a pak se setmělo

..