Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+19 neviditelných
Poslední ostrov distance
datum / id06.06.2016 / 468870Vytisknout |
autorMovsar
kategorieÚvahy
zobrazeno569x
počet tipů9
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Poslední ostrov distance

Sbohem cizí matko v cizím pokoji…

Sousedi se ukládají k spánku. On si ji přitáhne k sobě, tu svou mamku. A z rádia jde noční proud a s ním cizí žena v cizím pokoji. „.. sbohem cizí matko v cizím pokoji..“ Co psychoanalýza těžce dobývala, to textař Horáček vystihl jednou větou. Neboť každá se stanou matkou a údělem muže je od té chvíle toužit už jen po jiné, cizí matce v cizím pokoji. Slovo umí být logos, rozum, ale taky umí člověku zavařit. 


Poslední ostrov distance

Tvář osvětlenou pochodní displeje svého telefonu kráčí noční ulicí. Digitální přízrak, anebo kráska v nesnázích, co ji zradila GPS? Z výšky čtyř pater můžeš jen hádat. Podpatky vyťukává přísné staccato, ta se neztratila. Nejspíše píše, že už je kousek a že jíst nebude, protože s Týnou měly pár obložených housek. Říkám si, jak by se svět asi změnil, nebýt té rychlosti přenášených zpráv. Utrpěla by nějakou újmu, kdyby mezi nápadem zpravit manžela o svém nasycení houskami a zprávou samotnou vězela mezera několika minut? Neustále produkujeme přítomnost a vylučujeme jakoukoli distanci. Poslední ostrov distance: vězení a zdlouhavý proces odesílání (papírových!) dopisů. Vězňové tak, aniž by chtěli, ještě užívají luxusu odstupu, který člověka osvobozuje z pout přítomnosti. My ostatní jsme už jen děti okamžiku, nevolníci přítomnosti a transparence.


Jít stezkou řeči

Usiluje ještě současný člověk ve svém životě o přesah? Anebo je veškerá jeho aktivita už jen činem všedního dne? Zábavní průmysl všednost estetizoval, vzniklo tak pokušení vnímat ji jako něco neobyčejného. Biftek naaranžovaný jako Tutanchámonova nevěsta, auto připomínající stíhačku, telefon s obrazem reálnějším než realita, celý svět uložený v elektronické síti, to vše člověka svádí k myšlence o účasti na podstatném, o vykročení z kruhu. Jenže je to jen léčka do ještě pevnějšího sevření železy všednosti. A jak se jím vyhnout? Jít stezkou řeči, řekl bych.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

07.06.2016 19:20:02Movsar

naopak, kočkodane! díky za čtení agátě i gabi.

07.06.2016 09:42:07Kočkodan
Snad jsi také neutrpel zádnou újmu, kdyz jsem mezi prectením a zpravením vytvoril mezeru dokonce desítek hodin.
07.06.2016 08:48:00gabi

...*

06.06.2016 22:08:01agáta5

jj, stezkou řeči !!

06.06.2016 19:06:06Movsar

tak za tu upřímnost a až barokní citovost předávám taky tip! :-)

díky, goro.

06.06.2016 19:05:44Kyijna

to už není o díle, ale o mně:) trefil ses mi do slabin... možná silnin...

06.06.2016 18:59:52Kyijna

to už není o díle, ale o mně:) trefil ses mi do slabin... možná silnin...

06.06.2016 18:52:23Gora
redaktor poezie a prózy

Cítím to podobně...stezka řeči nás vyvede...snad.../T.

06.06.2016 18:10:57Movsar

nepřeháněj, kyijno, na slzičky to nebude. ale díky!

06.06.2016 17:43:08Kyijna

The angels in your palm

sing gentle worried songs

and the sweetness of our dreams

like mountains made of steam

...aneb u Posledního ostrova distance se mi zvlhčily oči soucitem. Zatím nejdojemnější dílka co sem od tebe čet:) A v posledním dokonce tentokrát cítím i naději.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.