Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHnijící sonáta
Autor
Notreal
zase ten prolog, pořád se sem golorpuje....nesnesitelné
Shnilá zlatá jablka padají vodopádem do chřtánů,
zbíjíme led za třpytem hvězd,
vzdálení, lapení, v sítích osmičky.
Pomíjívá limonáda souznění,
tryská do prázdnoty tichými slovy.
Lišky ulehly,
vaříme kafe,
mlha a strn,
a z černých děr,
přilezou slzy.
Přesýpací hodiny,
tikají dál,
ve vyprázdněných schránkách.
Křeče a zmar,
mažeme na chleba.
Konečné svítání,
nekonečna a ta
tma,
co chrochtá v hlíně symfonie,
se smyčcem z nabroušených kos,
našeptává smrt...
9 názorů
ctu to az ted a koukam ze ted se da dat kritice tip :D sem se uklikl
dobre videt bodlacka zpet
Nevím proč čtete, nebo píšete Vy, ale já abych dostal můry ven z hlavy, tak ja narostly v daný moment :-)
Karel Koryntka
12. 07. 2016Spíš "odbytá" než hnijící, hrdina je zjevně člověk skeptický, rozumově založený, neromantický, přesto se nijak nenamáhá předestřené významy aspoň trochu polepšit a dotáhnout. Jen tak plácne tu nesmysl (sítích osmičky, přilezou slzy) tu frázi (zlatá jablka, třpyt hvězd, smrt) ... však ono to nějak dopadne, vždyť o nic nejde. Jen s tou tmou si dal překvapivě práci.