Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+9 neviditelných
Jak budeš chtít
datum / id12.07.2016 / 470155Vytisknout |
autorRonie Gray
kategoriePovídky
témaPsychologické
zobrazeno444x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
Jak budeš chtít

Jak budeš chtít


Červen 2016

Eva zahlédla Markova záda už při výstupu z tramvaje. Známá jasně zelená košile, světlé kraťasy. Musel to být on, usmála se, když přecházela od UPRUMu náměstí Jana Palacha. Muže s přilepenou bradou na programu Rudolfina chytla zezadu za ramena a ten se s cuknutím otočil.
„ Jdeme dnes zapařit na českou filharmonii nebo spíš někde ten rok zapijeme?“ rozesmála se při objetí. 

Skončili jako vždy, na Nábřeží u Čechova mostu. S prázdnou lahví červeného a úvahami o tom, kde by se po půlnoci dala sehnat další. Během těch čtyř hodin chození po Praze a posedávání po parcích si řekli všechno a neřekli si nic. Probrali Markovu práci na jihu Anglie i Evin prvák na vysoké, ale zážitky celého roku se do jedné noci zkrátka nevejdou. Ani trochu se nezměnil, napadlo Evu uprostřed Markova vypravování o komunitě českých studentů v Portsmouth. Stále stejný sympaťák z reklamního letáčku na isic karty. Navenek extrovert s humorem Ládi Zibury a šarmem Jima Sturgesse. Uvnitř ale trochu povrchní a stále zahleděný do sebe.

Na úkor propásnutí posledního autobusu do Roztok doprovodil Marek Evu do žižkovského bytu, a zatímco povlékala rozkládací gauč, přiopile postával u zasklené koláže fotek.
„ Není tohle focený v Sušici, když jsme jeli po maturitě tu Otavu? Nevěděl jsem, že z toho jsou nějaký fotky.“
Nebyly. Jen ta co na požádání fotil zaměstnanec loděnice, která jim kánoi poskytla. Byla dost nekvalitní, focená na Evy mobil.
„ Už si vzpomínám,“ sundal Marek slamák z věšáku na protější stěně a vítězoslavně si ho posadil na hlavu. „ Jak si tenkrát myslel, že spolu chodíme,“ rozesmál se.

Eva najednou soukala polštář do ložního prádla mnohem pomaleji. Zabolela ji ta věta? Vždyť ho ještě donedávna měla tak ráda, celé čtyři roky na gymplu. Marek to asi tušil, ale v té době vážně neměl na to chodit s holkou, která čte pod lavicí Pýchu a předsudek. Neměl na to chodit s nikým. Po maturitě chtěl cestovat. Půl roku svážel dřevo v Kanadském Ontariu, půl roku pracoval jako barista v kavárnách na jihu Anglie. Teď se do Čech vrátil. Doprostřed Evina pokoje, nasoukaný do pyžama po její bývalé obézní spolubydlící. Opilý a se slamákem na hlavě. Ne, usmála se Eva konečně. Markova věta ji už vůbec nedojímala. 

„ Co takhle jet na vodu i letos? Nemusíme jet Otavu, můžeme zkusit jinou trasu,“ ozvalo se přes pokoj chvíli po tom, co Eva zhasla lampičku nad postelí.
„ Probereme to ráno, Marku. Až si dáme kafe.“
„ Kdybys mohla jet v kánoi s kýmkoli na světě, kdo by to byl?“ nepřestával. Vždyť toho zas tolik nevypil, vzdychla Eva.
„ A ty?“ řekla unaveně.
„ Já rozhodně beru Zooey Deschanel, možná Anne Hathaway. A z českejch hereček třeba Mariku Šoposkou.“
Chvíli se smáli. „ Já bych jela asi se Štěpánem,“ řekla konečně. 

Se Štěpánem? S jakým Štěpánem? Marek se na gauči posadil a zíral do tmy.
„ Štěpána neznám.“
„ Tak já vás někdy seznámím,“ zívla Eva.
„ A ty s ním jako …?“ 
„ Chodím teď s ním. Už skoro nemůžu mluvit, povím ti o tom ráno.“

„Oukej,“ přemohl Marek nával smíchu a zase se položil na záda. Co to jako mělo bejt, chodím teď s ním? Nikdy s nikým nechodila, tak co má to teď jako znamenat? Jako teď, jako momentálně? Jako tuhle sezonu než to zase prostřídá? Mluvili spolu šest hodin, tak proč mu o tom říká ve dvě ráno jen tak jako by the way. Tak Eva a Štěpán, smál se v duchu Marek. Tohle už není Pýcha předsudek, vzpomněl si na povinnou četbu k maturitě. Tohle je normální Kříž u potoka.

 

Červenec 2016

Marek se Štěpánem měli co dělat, aby obě plastové kánoe dostali až do zadní části kempu. Pomalu se stmívalo. Prosmekávat se mezi několika tee-pee bylo v navlhlém trávníku těžké.
 „ Říkala jsem, že máme z Rožmberku vyrazit dřív,“ podala Eva Sáře dva cípy podlážky turistického stanu a roztáhly jej nedaleko příjezdové cesty.  
„ Jste jen dvě?“ mířil k nim postarší tlouštík s vějířovitou peněženkou a ohromnou kalkulačkou.
„ Jsme čtyři,“ usmála se Sára a neurčitě ukázala ke břehu, kam kluci odešli pro druhou kánoi.
„ A máte jen jeden stan? Jen aby,“ zašklebil se podezřele.
„ My jsme všichni sourozenci. Čtyřčata,“ nadhodila Sára, ale zřejmě nepobavila.  
„ Rovnejch čtyři sta.“

Zatímco Štěpán nosil dříví, Marek v ohništi přiváděl k životu hraničku chrastí. To na tom skautu jako chyběl, když se učili rozdělávat oheň, kroutily dívky ve stanu hlavou. Pro Evu bylo vlastně zvláštní je vedle sebe pozorovat. Oba tak rozdílní a působí, jakoby se znali léta. Markův nápad jet na vodu tehdy moc vážně nebrala. Když jí ale před týden volal, že sehnal loděnici i sexy sestřenici do kánoe, překvapil ji.  

Po večeři se šli projít směrem k železničnímu mostu, po osvětlené silničce. Štěpán a Eva. Když přešla parta hulákajících puberťaček, chytl ji kolem ramen. Ani nevíš, jak jsem ráda, že tu nejsem s Markem. Když tenkrát přišel s tím, že odjíždí na rok pryč, konečně to pochopila. Že asi už nemá cenu na nic čekat. Kupodivu se jí ulevilo, kupodivu ve škole potkala Štěpána, třeťáka z germanistiky a francouzské filologie. Byl jak z jiné planety, jako většina studentů fildy posedávajících na schodech hlavní budovy. Vášnivě debatující o letošních laureátech Magnesii Litery s marlborkou v ruce. Zamilovala se rychle. Do jeho bezprostřednosti a laskavosti, do jeho lenonek a kostkovaných košil.

Štěpán pocházel z Moravy, z věřící rodiny. Jako fakt?, byla Evina první reakce. Jako fakt. Do té doby nikoho takového neznala, nikdy vlastně nebyla ani na mši. Bylo zvláštní sedět v kostelní lavici v děsivém barokním interiéru a pozorovat Štěpána, jak se modlí. Modlil se taky za ní?

Sobotní ráno vypluli brzy, před devátou. Slunce příšerně pražilo celý úsek do Větřní, ochladilo se až před prvním jezem. Z břehu bylo jasné, že je sjízdný jen obtížně. Ze tří projíždějících kajaků se převržení vyhnul jen poslední. Štěpán se Sárou rozhodně chtěli přenášet.
„ Tak se vyměníme,“ navrhla Eva.

Štěpánovo přemlouvání, aby se na to vykašlali, nebylo nic platné. Tímhle mirkodušínovským chováním Evu často štval. Tak se za nás modli, napadlo ji jízlivě, ale naštěstí se včas zarazila.
„ Kdyžtak mě zachráníš, ne?“
„ No to bude super,“ naštvaně jí ze břehu podal pádlo a posadil se do trávy. „ Sára by to mohla natáčet a ten z nás, kdo přežije, to dá pak na facebook.“

Rozjezd se podařil, avšak díky špatnému zaklonění lodi propleskla Evu pod jezem ohromná vlna. Do kánoe se dostalo poměrně dost vody. Marek se ale odrazil včas a skupina vodních skautíků na břehu začala tleskat. High five, zvládli to!

Zdálo se, že rozdělení posádky už ten den zůstane. Zatímco Marek s Evou vylévali na nejbližší možné zastávce vodu z kánoe, Štěpánova loď projela kolem rychlostí motorového člunu.
„ Koukám, že jsme ho nasrali. Snad si dá v tom kempu panáka a bude v pohodě, ne?“
„ On moc nepije,“ vzdychla Eva. Ale občas by teda měl.

Zhruba půl hodiny před Krumlovem přestali pádlovat. Příjemně se ochladilo a z pohledu do slunce už nepálily oči.  Nikam nespěcháme, natáhl si Marek pravou nohu o plastový sud s bagáží a Eva si o jeho podrážku opřela hlavu. Horizont řeky byl najednou úplně prázdný. Kam se poděly všechny ty rafty, kánoe a kajaky, co je od rána pronásledovaly?  

„ Škoda že stan máme my. Mohli ho zatím postavit, teď se tam budou nudit někde v hospodě. Štěpán už si určitě objednává třetí pivko,“ zasmál se Marek.  
Eva při myšlence na něj zvedla oči v sloup. „ Prosím tě, ten se teď někde modlí,“ ujelo jí.
„ Cože?“
Unaveně si podepřela hlavu loktem. Neměla to říkat. Poslední dobou jí ale v duchu naskakovaly ironické poznámky ohledně Štěpánovy víry tak často, že je občas řekla nahlas. Co teď bude Markovi vyprávět? Moc dobře si vzpomínala, jak se bavil při občance pokaždé, když se probíralo náboženství. 

„ Katolík je ještě v pohodě,“ rozléhal se Markův smích ozvěnou, potom co mu Eva pověděla o Štěpánově vyznání. „ Tos taky mohla narazit na jehovistu a teď byste spolu stříhali metr a čekali na Armagedon.“
Eva si nemohla pomoc, koutky jí cukaly taky.
„ Slyšel jsem, že katolíci spolu před svatbou nespí, je to tak?“
„ Prosím tě, Marku, přestaň.“  
„ No nekecej!“ zahulákal znovu, až se loď zatřásla.

Do kempu dorazili co nevidět. Štěpána se Sárou skutečně našli nedaleko břehu na dřevěných lavicích u stánku s občerstvením.
„ Tak co ty? “ vzala Eva Štěpánovi z talíře několik hranolek místo pozdravu. „ Nebudeme spolu mluvit celej večer? “  
„ Měl jsem to v plánu,“ pokrčil rameny, ale usmál se. Za tohle ho měla ráda. Kdykoli se pohádali, nikdy to ani jeden moc dlouho nevydržel.

Poslední večery na vodě bývají zpravidla nejdelší, nejalkoholovější. Seděli na karimatkách kolem ohně, Sára brnkala na Evino ukulele a Marek otevíral třetí láhev vína. Nikdo nebyl na mol, ale ani úplně střízlivý. Ideální stav na upřímnost. Štěpán si posunul brýle na špičku nosu a promnul si oči. Dokáže jí to vůbec někdy říct? Vhodná doba k tomu přeci nebude nikdy, sáhnul do trávy po láhvi sauvignonu. Kdy jindy se zase takhle opije, uvědomil si.
„ Pojď se prosím na chvilku projít,“ pohladil po vlasech polo spící Evu.

A tak se tehdy skutečně odhodlal a vyslovil to, co ho trápilo tak dlouho. Pěkně pod romantickou půlnoční oblohou, pěkně under the lamppost, jak zpívá Ed Sheeran. Eva vystřízlivěla během vteřiny. Nedokázala promluvit, měla pocit, že se nedokáže pořádně ani nadechnout. Štěpán se určitě za chvíli rozesměje a řekne, že si dělá srandu. 
„ Uvažoval jsem o tom dřív, než jsem tě potkal,“
„ Tak proč jsi se mnou začal vůbec chodit?“ vypravila ze sebe konečně.
„ Já nevím. Prostě jsem začal. Prostě jsem se zamiloval a pak už to nešlo. Ani teď to nejde. Mám tě hrozně rád. Miluju tě.“
„ Miluješ mě? Já ti povim, koho miluješ! Ty miluješ toho svýho Boha, nebo co to máte. Vždycky jsem tu tvojí církev strašně nenáviděla, protože jsem věděla, že tý se fakt nikdy nevyrovnám!“
„ Rozhodl jsem se už v květnu, jen jsem ti o tom nikdy nedokázal říct. Tohle prostě neni moje cesta.“
„ Jaká cesta, do prdele. Já se klidně nechám pokřtít, biřmovat, zaklejt, proklejt. Klidně budu věřit v Boha nebo Aláha. Jak budeš chtít, Štěpáne.“

Oba měli oči plné slz. Štěpán evidentně nechtěl už vůbec nic.  
„ Nech mě tady,“ zašeptala do tmy a posadila se na svalenou kládu. Všechno to bylo pryč během chvíle. Jejich minulost i budoucnost, sny a plány. Tak děti smůla, tatínek se rozhodl, že půjde studovat na kněze, blesklo jí hlavou. Člověk skutečně dokáže být ironický i těch nejbolestivějších chvílích života. 

Evu na ránem probudilo ostré sluneční světlo. Z dřevěného mola za kempem, na kterém měli rozložené karimatky, pozorovala protékající řeku bezmála hodinu. Cítila, jak se jí stahuje břicho. Hrozně si přála rozbrečet se, ale nešlo to. Pamatovala si každé Štěpánovo slovo. Pamatovala si, jak pro ni pak Marek přišel a jak ho pak požádala, aby zůstal přes noc s ní. Do stanu se vracet nechtěla.
„ Díky žes tu byl,“ zasípala, když se vedle ní probudil. Tak hrozně ji v krku snad nikdy nebolelo.
„ Štěpán tě možná hledá.“
„ Prosím tě. Ten se teď někde modlí,“ zívla Eva do dlaní. Tuhle větu už někdo řekl, uvědomili si vzápětí a oba se rozesmáli.
Leželi blízko u sebe, unaveni tak, že zbytky alkoholu v dechu toho druhého vůbec nevnímali.
„ Víš, co jsem hrozně chtěla, Marku? Vyspat se s tebou a pak mu to říct.“
„ A tak nemusíme začínat takhle z vostra,“ usmál se po chvíli. „ Za čas můžeme zajít třeba do kina. Nebo na koncert. Jak budeš chtít, Evo.“

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

08.08.2016 21:07:41K3
redaktor prózy

Moc mě to nechytlo. Motiv náboženství a boha? Zdá se mi nepřirozený, jako by ten kdo to psal tomu sám moc nevěřil. Eva snad na boha žárlí? Spíš mám pocit že zůčastnění povídky ani vlastně pořádně nevědí co chtějí.

08.08.2016 07:29:35StvN

Upřímně, moc mě to nezaujalo. Ani nevím přesně, co bych k tomu víc řekl. Určitě bych v úvodu mnohem dříve zmínil, co je jádrem vztahu těch dvou postav. Není totiž jasné, co by si měl čtenář myslet o tom, co se děje, takže si nemyslí nic a pak to vypadá jako když se díváš na dva cizí lidi na ulici. Neškodilo by říct úvodem něco víc.

13.07.2016 11:48:53Lakrov
redaktor prózy

Zpočátku mě někde ruší slovosled (...s přilepenou bradou na programu...)  jinde nadbytek podstatných jmen slovesných  (...cuknutí...chození...posedávání...vypravování...),  později zase ta důkladnost, s níž jsou líčeny detaily denních událostí.  Přesto si myslím, že ta povídka má něco do sebe, ale ne pro mne.  Přeju spoustu lepších čtenářů.  

13.07.2016 10:11:43Zdenda
Na ukor propasnuti autobusu, diky spatnemu zakloneni lodi... ja nevim... me tahle mista rusila.
Celkove me to bavilo.
12.07.2016 21:02:21Gora
redaktor poezie a prózy

okoloidúci: s tou větší hloubkou máš asi pravdu, tohle je jen naznačení...

12.07.2016 20:35:40okoloidúci

... dobre podaný príbeh, aj keď sa mi zdá, že motív Boha stojaceho medzi Evou a Štěpánem je podaný príliš popisne, chýba mu väčšia hĺbka.

zvýraznenie Jak budeš chtít, Štěpáne a Jak budeš chtít, Evo sa mi zdá byť nadbytočné, podceňuje pozornosť čitateľa. stojí za to opraviť pár drobných typografických chýb.

*

12.07.2016 20:05:03Karel Koryntka

Tady je užitečné aby si hrdinka sama přečetla své vypravování. Je to šance, jak životu porozumět. Literatura dává takovou šanci. Hleď hrdinko, jak svého hocha vlastně pokořuješ, vystavuješ složitým situacím, posměchu svých přátel, k němuž se přidáváš, zatímco on je sám. Chceš aby chlapsky zažárlil a nasekal ti? Aby rozhodně projevil, že o tebe stojí? Toho mladý věřící opravdu není schopen, ale co se děje vnímá velmi citlivě. Možná uznal právě teď na vodě s "kamarády", že do tohoto světa nechce patřit. Ty se tváříš, že tě nelidsky, arogantně nechal kvůli bohu, avšak takový člověk neexistuje, naopak každý hledá lásku. Tak čti pozorně, co jsi napsala. Neříkám, že Štěpán je lepší - víš jistě sama kdo je lepší, koho máš ráda, tak toho se drž. S bohem to nesouvisí.

12.07.2016 19:40:16Gora
redaktor poezie a prózy

Vybrala sis náročné téma. Ze života vím, že je snadné na začátku vztahu přizpůsobit se téměř čemukoliv ve jménu lásky. Ovšem ten odlišný styl a názory jsou v rodinách věřících dost jiné než ateistů. Buď je tedy ono přizpůsobení se bezpodmínečné, nebo to nedopadne nejlépe...

Ty sekvence z cesty lodí dobré, dialogy celkem čtivé. Tip.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.