Když tě vlna přeleje

hmmm ... myslím, že čtení tvé básně bylo málem tak dobré, jako by bylo její prožití ... myslím:)))

Já jsem dříve schválně říkal o té baterce na střeše, abys nepodceňovala souvislosti a při psaní také přemýšlela o těchto zdánlivě podružných věcech. Například ty dlouhé mezery, jsou tam nutné? Totéž slovosled "vodopád smíchu stéká" je to nutné? Pak ještě nerozumím "té zeleni". Kde se vzala zeleň, na niž ukazujeme zájmenem?

Básnička je jinak v zachycení okamžinu milostného překvapení a prožitku mimořádně zdařilá. Hrdinka působí autenticky a upřímně, zcela ponořená do svých dříve neznámých radostí a objevů a podává o nich zprávu bez sdudu a příkras, pouze jedním vhodným jednoduchým obrazem moře, s bezprostřední oddaností a úctou k (nahému) člověku, i probuzeným sexuálním sebevědomým (vlna patřila jen mně). Výsledek proto není ani trochu vulgární, nýbrž právě tak přirozeně intimní jaký ten zázrak mezi lidmi skutečně je.