Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+5 neviditelných
O sportu - fejeton
datum / id20.07.2016 / 470404Vytisknout |
autorkuča
kategorieFejetony
témaLiteratura faktu
zobrazeno508x
počet tipů11
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
O sportu - fejeton

 

 

   Tak, a dalšího „ Krále Šumavy " máme za sebou. Tisíce cyklistů propotily dresy, vyplavily sůl i hormony a s ošetřenými oděrkami, odřeninami a boulemi si jistojistě slíbily, že za rok určitě zas.

   Já kouzlu sportu nikdy nepropadl. (Ostatně pochybuji, že nějaké kouzlo vůbec má.) Pravda, rodiče se snažili, abych přičichl k celé škále pohybových aktivit, ale i přes jejich povzbuzování a osobní píli byly výsledky více než rozpačité. Na hokeji mě sice naučili bruslit, ale hokejka už byla v mých rukou jaksi navíc. Při pokusech o vedení kotouče jsem většině diváků připomínal opilého Magdona vracejícího se z bartovské harendy. V hokejové přípravce jsem přišel o šest hokejek, dva zuby a všechny iluze. Pochopil jsem, že nevyniknu, přestal trénovat a doma brečel jako želva.

   Větších úspěchů jsem dosáhl ve stolním tenisu - tu a tam třetí místo, tam a tu diplom či medaile. Jako ping- pongista - obranář jsem hrával pravidelně několik metrů za stolem a trpělivě do sebe nechal bušit ze všech pozic. Však také má urputná asijská obrana byla svého času na okrese pojmem.

   Rád a s chutí jsem hrával kopanou. Zatímco já hrával s chutí, ostatní bývali znechuceni - zvláště spoluhráči. Ani fotbalisté mně nenabídli profesionální angažmá, kde tedy zazářit? Zkusil jsem volejbal.

   Kvůli své výšce a zejména kvůli možnosti smíšených družstev. Poopravil jsem olympijské heslo do tvaru: „Není důležité vyhrát na hřišti, nýbrž vyhrát v očích a srdcích spoluhráček." Tomuto cíli jsem podřídil veškerou taktiku. Naoko jsem hrával velice obětavě, ve skutečnosti šlo o jakoby náhodné, leč předem pečlivě připravované ukázky bicepsů, tricepsů či jiných svalů. A cílený dotyk spoluhráčky byl vnímán jako nevinný kontakt v zápalu boje.

   Volejbal hraji do dnešních dnů. Po spoluhráčkách se nedívám od té doby, co jsem se oženil a svaly též neukazuji, už není co. Přesto sportuji rád. Víte, jakou mám potom pivní žízeň?  Tááákovouhle!!!  

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

22.07.2016 18:22:59HildegardaWolf

pobavilo i u nás doma, a že tam se sportu "rozumí"    :-D

22.07.2016 08:03:54Horác

Dušane... Výborný text. :-)

Evžo, je nás víc starších dorostenců, kteří už sportují jen kvůli pocitu těsně po žízni.

21.07.2016 16:10:12Květoň Zahájský

Musím potvrdit, že v oblasti kultury to u nás outsiderů funguje naprosto stejně. ((-:

21.07.2016 15:57:11Stázka

pěkné.-) nevím ovšem jestli věřit tomu, že se po svatbě nekoukáš po spoluhráčkách? jak jinak bys  pak mohl hrát?.-)

21.07.2016 14:00:43Diana

Originální pohled na sport, zasmála jsem se opravdu od srdce. To se ti povedlo :-)))))*

21.07.2016 12:56:07kuča

Adriana Bártová: No, dřív to směřovalo k těm dotykům, ale čas plyne...

21.07.2016 12:32:27careful
redaktor prózy

Jinal to není napsaný zle, ale ani nic zajímavýho v žádném směru.

21.07.2016 12:31:34careful
redaktor prózy

Já spíš nechápu, proč půlka národa běhá ve sportovním oblečení a tlustý jsou jak prasata... já mám ráda pohyb, ale sport smrdí...jakmile je něco organizovaný a jde o nějaká vítězství, nebo dokonce prachy, tak to vždycky hnus a profesionální sportovci jsou pro mě stejně užiteční jako každý jiný kdo nic nedělá.

21.07.2016 12:25:40Zordon

Dneska asi ušetřím čas a žízeň bude i bez sportu :)Jinak můj favorit je doping-pong

21.07.2016 12:23:56Adriana Bártová

já myslím, že to stejně od začátku směřovalo k té žízni, na tu se mužský těší při sportování nejvíc, T* za to, žes to neskrýval a netvářil se, že jde jen o sport


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.