Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Stín verše kypícího z blůzy

20. 07. 2016
8
9
1540
Autor
Movsar

Zápisky z cesty z Karlových Varů.

Erotický absolutiv

Člověku jiné epochy by kadaňské chladící věže uprostřed palouku mohly připadat jako vstup  mimozenské civilizace do věci samé. Dva betonové masivy, jen tak si sem přilétly zabydlet krajinu. Současníky údiv nevezme, už poznali lecjaké divy. Ovšem je tu ještě jiný masiv, plný krve, chuti, tance a životní šance, totiž zadnice průvodčí, holky, co je jí trochu více. Takový latinský typ, erotický absolutiv. A údiv nad touhle hojností nikdy nic nerozptýlí, ať je člověk z jeskyně nebo astrofyzik, uvnitř stále beznadějný lyrik. 


Krajní nouze lásky

Dolní Beřkovice jsou z vlaku jen louky a lesíky. A protože jsou prázdniny a odpoledne vyprahlo horkem, v těch lesích rozdělali lásku. Takový oheň ničemu nevadí. To snad povyk, jímž by milenci plašili pářící se zvěř. A kousek od Vltavy zatím profesor za katedrou vznáší klauzurní otázku: Jsou milenci odpovědní za své jednání proti předpisům na úseku ochrany přírody, anebo je jejich láska krajní nouzí?

 
Stín verše kypícího z blůzy

Je tady okrový panelák, hospoda, kadeřnictví i cukrárna. A taky nádraží zkoušené únavou. A na ceduli Kralupy nad Vltavou. Čtvrtá odpolední už žene den ke konci, za chvíli se všechno zavře jak hladina nad neplavcem. Kyprá cukrářka pomalu sklízí poslední věnečky a rakvičky a pietně je ukládá do útrob lednice. Můžeš ji sledovat z ulice, skrze zažloutlé záclonky ve výloze obdivovat tu vitalitu. Zatímco křižovatkou zapuštěnou doprostřed města se do všech světových stran dlouží jen stíny, tahle žena je opravdová, postaví se i slunci. Tak praví její ňadra, verš kypící z blůzy. A pro něj snadno přehlédneš stín: jen co se vrátí domů, svému muži předá účet všech jeho vin.    


V astrálních hlubinách

Další elephant čeká na zpozdilce k Berounu. Už jich je skoro plný, v tomhle vláčku to bývá klidné, tady se nedělají vlny. Žena dojídá eskymo a se svou holčičkou probírá kdoví co. Výstřihem jí bloudí zlatý přívěsek, znamení zvěrokruhu, to aby ji hned poznal muž příznivého druhu. A on se určitě objeví, zadívá se tam do těch astrálních hlubin a přihlásí o slovo: je býk, ale s ascendentem v blížencích. A dál už to bude docela pozemský příběh o dvou milencích.

 


9 názorů

Movsar
21. 07. 2016
Dát tip

díky, rylwen. karel to se mnou míní dobře, dle mého, svést mě na dráhu prózy, ale znám své limity. má nekonečná touha přelétat od květu ke květu na kamenných loukách města mi nedávají příliš prostoru pro delší texty. občas se k nim uchýlím, nejsou to povídky, ale třeba, a i je píšu tak, aby to byla jakási skládačka, z níž se dají jednotlivé díly použít samy o sobě (každý odstavec je miniaturou, třeba v ženě 21.stol. jsem to myslím dodržel zcela). jít opačnou cestou, tedy poskládat z dílu skládačku a mít ji za román by nejspíš nešlo. 


Rylwen
21. 07. 2016
Dát tip

tak to je otázka... myslíš vážně maniak? já ho vnímám jako nezúčastněného pozorovatele života, který má nesmírně bohatou duši, ve které jakýsi smutek a fantazie zveličují podněty. Zveličují právě proto, že to není román. Pro mě prostě jen točí volume doprava. Jako když si oblíbenou písničku pustíš do beden na max. A není to proto, že nedoslýcháš.

Pro mne příjemné čtení, líbí se mi a dávám tip.

 


Movsar
21. 07. 2016
Dát tip

a taky díky za čtení všem!


Movsar
21. 07. 2016
Dát tip

tak slýchávám to občas, že bych měl investovat do něčeho delšího. hájím se takto:

můj názor je, že lidé časem přestanou číst úplně, ale jak bude tento kulturní návyk vyhasínat, přijde jim snad ještě vhod menší útvar. je to tedy taková příprava na apokylapsu.

jsem rozptýlen dobou, takže je mé psaní rovněž difúzní; odpovídá tedy nejlépe mé povaze. patrně bych se nebyl schopen soustředit na jednu, dvě tři linie po delší dobu. jedna z mých oblíbených knih je tisíc plošin, kde se odpovídajícím způsobem na rozeklanost a roztříštěnost nás všech a všeho ukazuje, zkrátka svět je příliš zajímavý, abych z času utrhl příliš velký kus na popsi jediné věci (jednoho zápasu).

snažím se vyjádřit vše podstatné co nejméně slovy a považuji to za svého druhu protestantskou ctnost střídmosti. vždycky si při této námitce říkám, co že není vznášena u básní? a toto jsou básně v próze.

ale tvé poznámky si cením, a to i přes nepříliš lichotivé označení mého vypravěče za úchyláka. :-)

 

 


Já bych vás, hoši, všechny nejradši viděl u nějaké skutečné náročné literární práce, každý co zvládne. Což tyto vilné minicestopisy spojit do jednoho románu? Jednotící prvek, to co mu dá tvar a původní šťávu, by byl úchylný hrdina, jehož zdá se má autor pod kůží (ne)zmapovaného. Kdo to je? Tento hrdina je zřejmě s to sdělit cosi podstatného o dnešní konzumní době, a vést tě při psaní dlouhého útvaru. Ale jak říkám musí to být postava, živý samostatný, nekorigovaný reprezentant. To je ještě rozdíl, psát takto jaksi seriózně výmysly o prsatých prodavačkách - anebo to předhodit postavě těmto "lahůdkám" doopravdy propadlé. A teď je otázka, jsme opravdu takoví, jsme takoví každý odjakživa nebo až dnes, nebo paradoxně právě dnes takoví už nejsme, co se změnilo (vždyť vymíráme)... Atd. to jsou takové otázky, závažná témata, které je možné i záslužné zkoumat v beletrii a pokud tě autore opakovaně navštěvuje tento řekněme maniak, tak je tu šance s ním literárně pracovat. 


Kočkodan
21. 07. 2016
Dát tip
Tvoje dílko se mi začalo líbit poměrně brzy – hned u názvu.

Zase vtipné s erotickým podtextem. Paráda. /T

Dodnes si s mou první láskou vzpomeneme na mraveniště. :-)))


láska jako projev krajní nouze...


Gora
20. 07. 2016
Dát tip

Zábavné...dobře napsané...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru