Frivolní odpoledne ve stínu tisů

 

 

 

 

Nečte, nepíše, vzpomíná, neví, jak navázat

(natož se drát a snažit o obrat)

kdesi má vštípeno, že negližé je víc než akt

a v ranci slov je spása od démonů…

 

 

Ještě se nevzdávat… v neobratných slovech

sem tam dech se vnímá snáz

dech múz (alkohol a hvězdy)

No považte - není to předobraz?

 

 

Stručnost pokaždé však neoplývá klady a slova

záludná svou neobvyklou znělostí, jsou k zlosti

kalkulují záhy panoráma konce mládí, věští

úporné staromládenecké starosti… a kosti

 

 

chrastí, to ozývá se prostata, můj kmete

do tváře ti posměch vhodí patnáctka,

co potmě chodí šukat do roští - tvé starosti

vždy na tvou hlavu, vážný starodávný kmete

 

 

můžeš všechno vzdát, nechat psaní větru

Nabalit si Petru, křepce odjet na Balatonlelle

(opatrnost nikdy nebyla tvůj styl)

tvá žena byla pro rozptyl, tvá milá hezká žena --

 

 

Pěna dní, a to už je na hraně, jak výše uvedené

myšlenka rozbředla a psaní čiší němé

vhodné řešení je návrat na začátek

L'art pour l'art, už to tam není.

 

 

 

 

 

---