Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Těžký den referenta antipsychiatrie Hollého

23. 07. 2016
3
15
2200
Autor
Movsar

Filosof Michel Foucault to důmyslně tematizoval za použití své „archeologické metody“. Režisér Miloš Forman to umělecky ztvárnil v dojemném filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. A ředitel psychiatrické léčebny Bohnice Martin Hollý to praktikuje. Řeč je o fenoménu antipsychiatrie.

Co je antipsychiatrie? Zkráceně, snaha vysvobodit psychiatrii z jakéhokoli mocenského režimu, důsledně ji postavit mimo staré pojetí instituce jako aparátu zákona. V jazykové sféře můžeme obrat demonstrovat na obměně pojmů směrem k hyperkorektnosti: namísto pacienta klient.

Stav, který Západ zažíval v 60. letech, dorazil k nám s velkým zpožděním. Socialismus, jakkoli je jen opačnou stranou téže mince (pokroku, ekonomického růstu), přece jen v sobě udržoval zbytky smyslu pro symbolické rámce, v nichž hraje represe podstatnou udržovací roli.  Z řady příkladů, za – podvratného - využití foucaultovské metody archivu, lze vypozorovat, že antipsychiatrie jako jeden z příznaků rozbití symbolična je definitivně i u nás. Soudy nerady vyměřují přísné tresty, lidé se bouří, jakmile je někdo zatýkán za použití násilí, rodiče neradi vychovávají děti, aby jim snad nepřivodili celoživotní trauma, a ti zvlášť deviantní pak děti doonce posílají do waldorfských školiček, v nichž platí přísný zákaz k dítěti pronést slovo „nesmíš“.

Přejděme ale k věci samé, situaci. Před týdnem přijala psychiatrická léčebna ženu, která se na toalatě kavárny rozhodla „jen tak“ přiškrtit náhodnou oběť, rovněž ženu. A tak ji týden pozorovali, ale nebylo na ní mnoho zajímavého, takový zlopověstný typ, jakých je historie kliniky přesycena; dnes jsou v módě děvčata, co se pod vlivem silných benzodiazepinů náhle rozpomínají na to, jak byla zneužívána otcem, neboť otec, pater familias, je jedním z nepřátel doby postsymbolické. Tak tedy žena, která se nepochybně z právního hlediska pokusila spáchat trestný čin vraždy, neboť snaha škrtit druhého za použití nástroje není ničím jiným, byla po týdnu vypuštěna do přírody. Psychiatrie nemá být zlá, opresivní, nýbrž hodná, povídavá, hledající zlé symboly v nevědomí.

Z novin pak víme, co se stalo pár hodin na to, co psychiatři seznali, že vražedkyně (právo pokus vraždy a vraždu samotnou klade pojmově na roveň) je zcela v pořádku, okolí nikoli nebezpečná: v obchodním domě na Smíchově ubodala jinou ženu.

A co na to ředitel kliniky Hollý? Prý nemohl vědět.., nevykazovala známky.. a tak podobně. Nedivil bych se, pokud by antipsychiatr Hollý došel s výmluvami až k tvrzení, že zavražděná žena možná do Tesca už pobodaná přišla z jiného obchodu a jen náhodou zemřela v blízkosti bohnické pacientky. Pokud psychiatři z Bohnic skutečně nebyli s to vysledovat příznaky vážného duševního onemocnění pacientky, a to ani při znalosti týden starého pokusu vraždit, pak by měli konstatovat spíše to, že obecně je psychiatrie jen šarlatánstvím a není s to v lidské psychice odhalit „zholla“ nic. Pak by ovšem přišli o job a placené dolce far niente, jak bychom mohli nazvat sezení s oněmi děvčátky fantazírujícími o bizarním dětství.

Postmoderní filosofové říkají, že vracet se již nelze, ztracené tradice již neobnovíme; že možné jsou jen pokusy o nalezení nových cest z chaosu této doby. Ovšem tak jako jsou soudy poslední kritickou instancí společnosti, tak by psychiatrie mohla udržet svůj status vědy a zároveň instituce. Pokud by se pak na smíchovskou vražedkyni někdo díval skrze takový objektiv, pak by se dle mého nemohlo propuštění konat.

Ale ředitel Hollý je znám svými mediálními výstupy, tedy žádné velké překvapení se nekoná. Je to člověk schopný mluvit hodiny a neříct vůbec nic. Je takovým zvláštním prvkem na poli české psychiatrie a pokud by nebylo téma vážné až mrazivé, propůjčil bych mu masku referenta Kubrta, jehož jedinou starostí v závodě je nedostatek gumiček.    


15 názorů

careful
24. 07. 2016
Dát tip

Nemám statistiku, abych porovnala, kolik lidí zabijí vrazi sérioví, vrazi masoví a kolik jsou prostě jen nahodilé vraždy v silném afektu, při rvačce atd.

Ty se samozřejmě předpovídat nedají a nedají se předpovídat ani vraždy inteligentních psychopatů, co se dokáží velmi dobře maskovat... 

...to, co s tím dělat neumí říct asi nikdo a vždycky bude docházet k nějakým omylům... ale četla jsem i případy nemocných lidí, co se sami chodili udávat na policii a hledali pomoc u lékařů (řada takových vrahů spácha dokonce sebevraždu, protože vědí, že jsou nemocní, neumí si pomoct a nedokáží se sebou žít)... ...každopádně bylo legrační, že tyhle jedince kolikrát nikdo nebral vážně, než se zjistilo, že už xy skutečně vraždili...


Movsar
24. 07. 2016
Dát tip

jak jsem psal, zákon kauzu předstižnosti zná. a zná ji ještě ve výraznějším institutu, jakým je zjišťování subjketivní stránky trestného činu, tedy úmyslu/nedbalosti, případně ipohnuty atp. prostě se zkoumají všechny okolnosti věci a osoby a rozhodne se. někdo rozhodnout musí, rezignovat nelze.   


careful
24. 07. 2016
Dát tip

Zrovna jsem četla psychologii sériových vrahů a autor tam docela dost tvrdil, že predikce lidí s vysokým rizikem velmi brutálního chování je často možná a tito lidé často vykazují podezřelé prvky léta... samozřejmě je tu ale pak otázka, co by s těma lidma jako mělo vlastně dělat (když je u nich vysoké riziko, že můžou být velmi nebezpeční, ale ještě nic neudělali:D).


Movsar
24. 07. 2016
Dát tip

ale přece můžeš předvídat možnost jednání, dokonce zákone s tím pracuje při důvodech vazby. a u dotyčné se přesně toto nyní stalo: důvod vzetí: hrozí, že čin zopakuje.


Baivioce
23. 07. 2016
Dát tip

Movsar: O správnosti zákonů se nemůže pochybovat?


Movsar
23. 07. 2016
Dát tip

baivoic: to je omyl, psychiatrie ze zákona má omezující kompetenci.

bříza: psychiatrie patří k přírodním vědám, nikoli humanitním. neznám mezi právníky žádného zloděje, a znám jich hodně, zato mezi neprávníky jich je opravdu mnoho. nevím, o jakém paradigmatu mluvíš, ale směšuješ vědy naprosto odlišné. takový nějaká lidový hokej.


Baivioce
23. 07. 2016
Dát tip

O bezpečí společnosti by se podle mě měla starat policie, nikoliv lékaři. Žena měla být uvězněna po prvním pokusu o vraždu. Když psychiatrům dáte moc omezit pacienta na svobodě, přijde mi, že v celé léčbě je to kontraproduktivní. Dochází pak k takovým situacím, že jste na uzavřeném oddělení a před každou vycházkou musíte požádat sestru, aby vás pustila ven. Samozřejmě například těsně po obědě ven nemůžete, vycházky jsou až od jedné. A pak k vám přijde lékař, který to s vámi myslí strašně dobře, pouze vás takto lehce omezuje na svobodě. A takovýto osud potká i lidi, kteří mají třeba depresi nebo úzkosti, nejenom nebezpečné schizofreniky. V Bohnicích je přibližně 40 pavilonů a z toho jsou tuším pouze 4 otevřené. Je spousta nebezpečných bláznů, ale takoví patří do vězení a ne do nemocnice. Nemocnice je tu od toho, aby pomáhala pacientům, nikoliv aby je omezovala na svobodě a zachraňovala tím celou společnost.


Movsar
23. 07. 2016
Dát tip

mělo se dít, patrně se nedělo až na to týdenní "zaléčeníů nic.. mělo se dít trestní stíhání


Movsar
23. 07. 2016
Dát tip

hollému se můžeš taky od srdce zasmát. byť je nebezpečný pro společnost, zůstává společnosti i komický, čímž splácí dluh.  a díky za čtení a názor.


Gora
23. 07. 2016
Dát tip

Nejsem kompetentní posuzovat situaci v dnešní psychiatrii. Dávám ti zapravdu v tom,že přístup je zcela odlišný, v něčem je podle mne lepší -hovořím jako bývalá sestra z dětské psychiatrie, ale pacient by asi měl zůstat pacientem...klient je přece jen "jiná kategorie".

Kdyby to nebylo s "přešlapy" na poli rozhodování pustit-nepustit, léčit-přinutit se léčit a jeich následky tak tristní, Kubrtovi bych se od srdce zasmála:)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru